SK-CZ Klub » Únor 2015

únor 2015

         Dne 1. února uplynulo 105 let od smrti vrcholného představitele českého umění přelomu 19. a 20. století Antonína Slavíčka (narodil se 16. května 1870). Byl mistrem v zachycení světla a stínu, tvořil obrazy jakousi barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Často tvořil v Kameničkách na Vysočině, snažil se o zachycení rázu a proměn tamní krajiny. Slavíčkovým nejznámějším obrazem je právě ten s názvem U nás v Kameničkách. Pak ale došlo k nečekané události: 10. srpna 1909 byl při koupání v řece zasažen mrtvicí. Následovalo léčení, ale malování bylo obtížné. Zkoušel malovat levou rukou menší díla, ale s výsledkem nebyl spokojný Než nemalovat, tak 1. února 1910 zvolil raději dobrovolnou smrt střelnou zbraní. Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze. Vdova po Antonínu Slavíčkovi, paní Bohumila zůstala se třemi malými dětmi. Ještě v roce 1910 se provdala Herberta Masaryka (zemřel v roce 1915), který byl rovněž malířem a Slavíčkovým přítelem. Z tohoto svazku se narodily další čtyři děti: dvojčata Herbert a Anna, Tomáš a Herberta. Oba chlapci však zemřeli v útlém dětském věku.

         V Brně se 1. února 1930 narodil technik a vědec Ondřej Brychta. Po ukončení studia na Vojenské technické akademii v Brně, kde se specializoval na raketovou techniku, nastoupil jako civilní zaměstnanec do Konstrukty v Trenčíně, ale v polovině 70. let začal spolupracovat s n.p. Chirana Stará Turá v oblasti vývoje umělé ventilace plic. Ing. Ondřej Brychta, CSc., je autorem celé řady přístrojů Chirolog, jednoho typu z této řady pro umělé dýchání se vyrobilo až 25 tisíc kusů. Byly tak spolehlivé a novátorské, že základní koncepci využívá současné výrobce elektronických dlouhodobých ventilátorů. Ing. Brychta má na svém kontě – i v spoluautorství – také několik desítek československých patentů. Spolupracovníci na něj vzpomínali jako na vědce s nadprůměrným nasazením, který miloval svou práci. Zemřel 22. července 1993 v Brně.

         Učili jsme se, že byl Josef Němec tvrdý muž, že tyranizoval celou rodinu. Nicméně v jeho dopisech své ženě Boženě, jejíž 195. výročí narození si připomínáme 4. února, jsou i jiná slova: „Jsme my to oba nešťastné stvoření, a já bych i nešťastnější byl, kdybych tebe neměl, věř mně, že ty ta jediná duše na světě jsi, která mně síly v této bídě podává, bez tebe kdo ví, kde bych už byl, proto jsem nejradši jen tobě na blízku a bez tebe je mi svět planej,“ napsal Josef Němec své ženě. Nicméně až na výjimky bylo pro ni období manželství velké trápení provázené zdravotními problémy a velikou nouzí. Ve všech slovnících je uváděné datum narození Boženy Němcové 4.února 1820, ale někteří literární vědci ho zpochybňují. Údajně se narodila dříve. Asi je všeobecně známé dílo zakladatelky novodobé české prózy od cestopisů a pohádek – i slovenských např. O dvanácti měsíčkách – po Chyže pod horami, Divou Báru, Národní báchorky a pověsti a samozřejmě Babičku. Zemřela ve věku 41 let v Praze v domě U Tří lip. Pokud někdy půjdete po ulici Na Příkopě, zastavte se u domu č.854, je to právě onen dům, kde 21. ledna 1862 Božena Němcová zemřela. Připomíná ji pamětní deska. Pochovaná je na Vyšehradském hřbitově.

         Přestože se české televize o vánočních svátcích předhánějí s uváděním nejnovějších pohádek, k těm klasickým stále patří Byl jednou jeden král o soli nad zlato, nebo Císařův pekař a pekařův císař s hlavním protagonistou Janem Werichem. Tento český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista se narodil 6. února 1905 v Praze. Spolu s Jiřím Voskovcem byli významní představitelé meziválečné divadelní avantgardy. Před blížícím se nacistickým nebezpečím se V + W s Jaroslavem Ježkem rozhodli emigrovat do USA. Zde pořádali hlavně představení pro krajany v různých amerických městech. Po návratu do vlasti byl opět význačnou osobností české divadelní kultury, žel překážkami v práci byla nemoc hrtanu a zejména politické poměry. Jan Werich patří nesporně k největším českým hercům 20. století, pro nás diváky bohužel málo využitým ve filmu. Zemřel 31. října 1980 v Praze ve věku pětasedmdesáti let. A přidáme ještě jednu z moudrostí Jana Wericha: „Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“

         Z 21. století skočíme do patnáctého. Psal se 22. únor léta páně 1440 a v Komárně, v tehdejších Uhrách, se narodil Ladislav I. Pohrobek, český a uherský král. Přídomek Pohrobek dostal proto, že se narodil až čtyři měsíce po smrti svého otce. Jeho matka Alžběta Lucemburská byla jediným dítětem krále Zikmunda a jejím dědem byl císař Karel IV., syn poslední Přemyslovny Elišky. Alžběta se všemožně snažila prosadit synova nástupnická práva především na vládu v Uhrách, kde měl jeho nároky hájit Jan Jiskra z Brandýsa, kterého přijala do svých služeb. Historická situace byla tehdy složitá, my třináct let přeskočíme do roku 1453, kdy byl korunován za českého krále. Protože mu bylo jen 13 roků, bylo nutné jmenovat správce a faktického vládce v Čechách, kterým byl ustaven Jiří z Poděbrad. Roku 1457 přijel sedmnáctiletý Ladislav Pohrobek do Čech, aby se ujal vlády a v Praze se měl také oženit. Avšak nenadále během příprav na svatbu zemřel. Na co, to objevil až antropolog prof. MUDr. Emanuel Vlček po výzkumu králových kosterních ostatků. Dospěl k závěru, že Ladislav trpěl zhoubnou formou leukémie a tak vyloučil mnohaleté podezření z úkladné otravy.

         Pokračujeme dalším datem z historického kalendáře. Dne 23. února 1895 se narodil český psychiatr Vladimír Vondráček. Je pokládán za jednoho ze zakladatelů české lékařské psychologie, psychiatrické sexuologie a psychofarmakologie. Byl také významným popularizátorem psychiatrie a zasloužil se o integrování duševně chorých do běžného života. Je autorem asi 225 odborných studií a knih, za pozornost stojí také jeho třídílné Paměti. Vzpomínky ukazují jednak jeho fenomenální paměť a dokreslují jeho životní osudy, jednak je v nich zachycena první polovina 20. století se všemi reáliemi. Proslula také svým suchým humorem. Na ukázku: „Jak sportuji? Já příliš nesportuji. Mým jediným sportem jsou takové smutné procházky. Proč smutné? Protože se jdu vždy projít na pohřeb některého ze svých přátel, kteří pravidelně sportovali, nebo je jedu navštívit do nemocnice, kde leží s nohou v sádře.“ Profesor Vladimír Vondráček zemřel v roce 1978 ve věku 83 let.

         Zpět do oblasti literatury. K 24. únoru se váže 180. výročí narození spisovatelky Karoliny Světlé. Je považována za zakladatelku českého románu. Její dílo a život velmi ovlivnilo přátelství s Boženou Němcovou a s Janem Nerudou, s kterým měla milostný vztah. Dnes se už nečte, ale povídku Karoliny Světlé Hubička zpracovala Eliška Krásnohorská jako libreto ke stejnojmenné opeře Bedřicha Smetany a ta se dodnes hraje.

         V ten samý den tedy 24. února, ale roku 1925 zemřel spisovatel Alois Mrštík. Vrcholem jeho díla je bezesporu drama Maryša. Námět původně zamýšlel zpracovat jako román, ale po debatách s bratrem Vilémem vznikla hra. Bratrská spolupráce se vyplatila, hra je dodnes na repertoáru divadelních scén. Právě Maryšou v podání souboru Východočeského divadla zahájilo v březnu 1920 svou historii Slovenské národní divadlo. Vrcholem slovesní tvorby Vrcholem Aloisovy slovesné tvorby je kronika moravské dědiny Rok na vsi. Je to široce založený obraz života na vesnici na rozhraní Hané a Slovácka. Alois Mrštík v tomto díle přinesl nové, realistické prvky do zobrazování venkova. Vykreslil svérázný život na moravské dědině v rámci církevního roku (tj. od podzimu do podzimu) se všemi jeho zvyky, radostmi i strastmi.

         Proč se otec Augusta po úpadku své firmy v Humpolci rozhodl právě pro Rimavskou Sobotu, se dnes asi nedopátráme. Jisté je, že na Slovensko se stěhovala celá rodina včetně malého Jaroslava, který se 4. září 1878 v Humpolci narodil. Díky svému talentu začal Jaroslav Augusta po maturitě studovat na Akademii výtvarných umění v Praze, později i v Mnichově. V roce 1901 se podílel na založení malířské kolonie na Detvě a v roce 1903 patřil k zakladatelům Grupy uhersko-slovenských malířů, která byla ojedinělým vystoupením pronárodně orientovaných umělců. Po 1.světové válce, kdy byl na ruské frontě, začal působit jako středoškolský profesor kreslení v Banské Štiavnici a na této pozici vydržel až do důchodu. Ve své tvorbě se zaměřil na slovenskou krajinu a především svérázné lidské typy včetně etnografických prvků bez dekorativního folklorizmu. Svými obrazy je Jaroslav Augusta zastoupen v řadě galerií na Slovensku i v cizině, a na uměleckých aukcích patří mezi žádané autory. Zemřel 28. února 1970 v Banské Štiavnici.

Top