SK-CZ Klub » Srpen 2014

srpen 2014

         Před 125 lety 3. srpna 1889 se ve Dvoře Králové narodil Otto Gutfreund. Byl předním kubistickým sochařem, průkopníkem českého novodobého sochařství světového významu. Jeho socha Úzkost z roku 1911 je považována za vůbec první kubistickou sochu. Ke kubizmu ho nasměrovalo dá se říci osudové setkání s malířem a grafikem Bohumilem Kubištou. Otto Gutfreund studoval v Praze a Paříži. Po skončení studií a 1. světové války se z Paříže vrátil do nové vlasti a žil mezi Prahou a rodným Dvorem Králové. Tvořil a zúčastňoval se výstav, mezi nimi i třetí výstavy skupiny Tvrdošíjní v Praze, Brně a Košicích. V roce 1926 vyhrál konkurz na místo profesora na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Ale stalo se to, co nikdo nečekal – 2. června 1927 tragicky utonul ve Vltavě v Praze. Kdo navštívil Babiččino údolí ve východních Čechách určitě viděl sousoší babičky s dětmi, jehož autorem je právě Otto Gutfreund. I na Slovensku je jedno jeho dílo – ve vestibulu zámku v Topoľčiankách stojí socha T.G.Masaryka od tohoto autora. Také navrhl československé mince.

         Přestože Miroslav Tyrš byl český kritik, historik umění, estetik, profesor dějin na UK a na ČVUT v Praze, jeho jméno spojujeme především se Sokolem. Byl totiž jedním ze zakládajících členů tělocvičného spolku Sokol Pražský na jaře roku 1862 a jeho prvním tělovýchovným náčelníkem. Pro Sokol vytvořil Základy tělocviku, stanovil také sokolské zásady – síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů. V době příprav oslav 20. výročí založení Sokola navrhl uspořádat veřejné cvičení s průvodem Prahou. Prvotní svůj návrh pak rozšířil na uspořádání sjezdu všech sokolských jednot z Čech a Moravy s přizváním bratrských spolků ze světa a tak se konal 1. všesokolský slet. Miroslav Tyrš žil dlouho jen pro Sokol, ale přitom se i nadále zabýval estetikou a výtvarným uměním. Byl například členem poroty pro sochařskou výzdobu pražského Národního divadla. Avšak po čtyřicítce se stále důrazněji ozývaly příznaky jeho nervové choroby. Při druhém ozdravném pobytu v Tyrolských Alpách 8. srpna 1884 se Miroslav Tyrš zřítil do dravého proudu řeky Aachy. Bylo mu 51 let. Sokol však žije dál.

         Vrchol její kariéry spadá do 60. a 70. let. Během své dlouhé pěvecké kariéry nazpívala množství známých hitů, velice populární a oblíbené byly její duety s Waldemarem Matuškou, zpívala i s Karlem Gottem a dalšími zpěváky. Jen pro připomenutí – držitelka tří Zlatých slavíků i medaile Za zásluhy nazpívala třeba Rekviem, Noc a den, Oliver Twist, Hrom aby do tě, lásko. S přibývajícími léty se ale stále více orientovala především na jazz a swing. O kom je řeč? O Evě Pilarové, která 9. srpna oslavila své pětasedmdesátiny. Je to zpěvačka obdařená velmi krásným, silným a barevně zajímavým, naprosto nezaměnitelným sopránem o rozsahu tří oktáv. Přestože vystudovala na brněnské JAMU operní zpěv, nikdy se mu nevěnovala a svou kariéru odstartovala v pražském divadle Semafor. Dnes je legendou české populární hudby a kromě zpívání také ráda fotografuje.

         Druhým pětasedmdesátníkem je Josef Laufer, který se narodil o dva dni později – 11.srpna 1939, ale o více než tisíc kilometrů dál – ve Francii. Dětství prožil v Anglii, kde byl jeho otec vojenským lékařem u RAF. Maminka byla rodilá Španělka a tak malý Jozífek odmala uměl česky, anglicky a španělsky, později i německy. Po základní vojenské službě, během níž strávil i pár měsíců v Košicích, pohostinsky vystupoval v Divadle ABC, působil i jako tlumočník a překladatel ze španělštiny. Poté studoval na DAMU a založil divadelní soubor RADAR. Zahrál či zazpíval si i v několika filmech, zahájil profesionální kariéru zpěváka popmusic, koncertoval s vlastní skupinou Golem a díky svým jazykovým znalostem působil často i jako scenárista a televizní režisér v zahraničních televizích.

         Před 100 lety – tedy v roce 1914 – byla 20. srpna byla v Rusku založená Česká družina. Tato dobrovolnická jednotka, složená z téměř z tisícky Čechů, žijících v Rusku a později též z válečných zajatců, byla za první světové války předchůdkyně československých legií v Rusku. Byla to také snaha projevit loajalitu carovi, protože Češi na Rusi byli rakouští poddaní a tak jim hrozila internace a deportace na Sibiř. Češi si v Rusku, zejména na Volyni velmi úzkostlivě udržovali českou kulturu a také organizovali Sokolské hnutí. Celkem v Rusku žilo začátkem první světové války přes 90.000 Čechů a asi 600 Slováků. Česká družina vznikla zejména proto, aby Češi nabíraní do ruské armády, nebyli rozptýleni po jednotkách, ale tvořili jednu jednotku, která byla zaměřená především na průzkum v nepřátelském týlu. To, že si Češi v Rusku vážili tradic své domoviny potvrzuje i den přísahy České družiny. Bylo to podle starého kalendáře přesně 28. září 1914, na svátek patrona Českých zemí sv. Václava.

         Malíř, grafik a spisovatel Bohumil Kubišta pocházel z chudé venkovské rodiny, a proto cestu k umění neměl snadnou. Ale prosadil si ji. Narodil se před 130 lety 21. srpna 1884 ve Vlčkovicích u Hradce Králové. Výtvarné vzdělání získával na Uměleckoprůmyslové škole a na Akademii výtvarných umění v Praze. Ani na jedné škole však dlouho nevydržel. Trochu cestoval a pak ho okouzlila Paříž, kde se seznámil s díly Picassa i Braqua. Kubismem okouzlený Kubišta napsal do Prahy: „Nesmíme se zajímat jen o barvu, nýbrž sledovat vše dál.“ Během roku 1910 pomohl v Paříži připravit výstavu skupiny českých výtvarníků s názvem Nezávislí. Tehdy v Paříži vytvořil první studie a obrazy objektů redukovaných na základní geometrické formy (jako jsou třeba Kuřák, nebo Zátiší s nálevkou) a snažil se spojit principy kubismu i ve figurálních kompozicích (ty mají název Jaro, Koupání mužů). Český malíř, grafik a výtvarný teoretik Bohumil Kubišta zemřel 27. listopadu 1918 v Praze na španělskou chřipku. Bylo mu 34 let. Za svého krátkého života však stihl položit základy českého kubismu a dnes jsou jeho díla umělecky velice ceněna. Kubištovy kubistické kompozice vycházely z racionálního propočtu a konstrukce, jeho dílo výrazně ovlivnilo mladou generaci meziválečného období.

         A v Roku české hudby ještě přidáme 55. výročí smrti Bohuslava Martinů, světově proslulého českého hudebního skladatele moderny 20. století. Narodil se 8. prosince 1890 v Poličce ve východních Čechách. Na pražské konzervatoři vystudoval hru na housle, stal se houslistou Československé filharmonie a také začal komponovat. Jeho umělecký vývoj prošel od impresionismu přes neoklasicismus, expresionismus a inspiraci jazzem až k ryze vlastnímu kompozičnímu stylu. V posledním tvůrčím údobí se Martinů soustředil k velkým námětům světové literatury; kantáty na anglické texty, především komponovaná strhující opera Řecké pašije. Nutno dodat, že Martinů celý svůj tvořivý život strávil za hranicemi své vlasti, kterou však měl stále ve svém srdci. Tak vznikla menší lyrická díla: Otvírání studánek, Nonet, Variace na slovenskou lidovou píseň pro violoncello a klavír, Zbojnické písně, Madrigaly na texty moravských lidových písní a další. Dílo Bohuslava Martinů zahrnuje kolem 400 titulů. Skladatel zemřel 28. srpna 1959 ve Švýcarsku, ale po 20 letech bylo jeho balzamované tělo převezeno do rodné Poličky – to bylo 27. srpna 1979. V rodném městě je také zbudován jeho památník a muzeum.

Top