SK-CZ Klub » Říjen 2012

říjen 2012

 

         Dne 7.10. jsme si připomněli 165 let od narození Emila Holuba, rodáka z východočeských Holic. Doktor Holub byl člověk vzdělaný a pracovitý. Přestože byl lékařem, byl také zanícený a odborně fundovaný zoolog a botanik, náruživý lovec, pečlivý kartograf a etnograf. Dvakrá se vydal do různých částí Afriky. Během prvního několikaletého pobytu zpracoval i první detailní mapu oblasti okolo Viktoriiných vodopádů. Během druhé expedice chtěl prozkoumat celou Afriku od Kapského Města až po Egypt. Protože měla expedice nepříjemnosti s nemocemi a neposlušnými domorodci, byl Holubův tým přinucen se vrátit zpět. Africké artefakty vystavoval na výstavách ve Vídni (1891) a v Praze (1892). Nebylo však v jeho moci založit samostatné muzeum pro africké sbírky. Roztrpčený cestovatel je začal rozdávat muzeím, vědeckým institucím a školám i prodávat. Po dvouletém přednáškovém turné v USA plánoval Emil Holub svou třetí výpravu do nitra černého kontinentu. Bohužel, četné zdravotní problémy přerušily jeho plány. Dr. Emil Holub zemřel v 54 letech ve Vídni, kde je také pohřben.

         Zcela v jiné oblasti se do historie zapsal Josef Ressel, který pocházel z Chrudimi. Dne 9. října uplynulo 155 roků od jeho úmrtí. Resslovo jméno souvisí především s lodním šroubem. Chtěl studovat medicínu, po různých peripetiích však skončil na lesnické škole a stal se z něj lesník v korutanských lesích. Později přestoupil k námořnictvu, kde se staral o dříví pro válečné lodě. Tehdy od námořníků slýchával vyprávění o tom, jak se plachetnice někdy dostane do míst, kde nefouká vítr a zůstane tak zcela ochromena. To Resselovi nedalo spát a začal přemýšlet, jak lodě zdokonalit. Začal dumat nad využitím tzv. Archimédova šroubu, jehož nákres zhotovil již v 16. století Leonardo Da Vinci. Vymyslel jakýsi nekonečný šroub. Ten se ale během testů porouchal a další pokusy byly zakázány. Takže přiřčení prvenství vynálezu lodního šroubu se Josef Ressel nedožil, zemřel na malárii na služební cestě dne 9. 10. 1857 v Lublani. Ale vynálezce byl úspěšný, vynalezl mimo jiné i šroubový lis na víno a olej, parní vyluhování barviv a tříslovin, kuličkové ložisko bez mazání, pneumatickou potrubní poštu a buzolu.

         Před 110 lety 11. října 1902 se v Uhlířských Janovicích narodil Oto Dub, zakladatel moderní hydrologie na Slovensku. Absolvent ČVUT v Praze přišel v roce 1929 pracovat do Hydrografického oddělení Krajinského úřadu v Bratislavě a jeho schopnosti ocenili v roce 1940, kdy byl pověřen vedením nového Státního hydrologického a meteorologického ústavu. Krátce na to byl zatčen a do roku 1944 byl vězněn, následně se zúčastnil Slovenského národního povstání. Po válce obnovil činnost ústavu a stal se předním československým expertem v oblasti hydrologie, uznávaným i v zahraničí, zakladatelem a prvním ředitelem Ústavu hydrologie SAV, také byl děkanem Stavební fakulty SVŠT. Jeho činnost byla oceněna několika akademickými a státními vyznamenáními. Akademik Ing. Dr. Oto Dub zemřel v Bratislavě 1.října 1979.

         Před 35 roky, přesně 12. 10. 1977, zemřel Jan Zrzavý, český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf, významný představitel české výtvarné avantgardy nastupující začátkem 20. stol. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Byl zakládajícím členem několika skupin a spolků českých výtvarných umělců, podnikal cesty do Itálie, Belgie, pobýval ve Francii. První etapa tvorby je charakteristická spojením českého secesního symbolismu a expresionismu s prvky kubismu. Od 20. let minulého století se věnoval převážně krajinomalbě, jeho typické malířské metafoře pocitu splynutí s přírodními silami harmonie, klidu, trvání. Za 2. světové války nesměl veřejně vystavovat, protože nacistické úřady označily jeho tvorbu za „zvrhlé umění“. V té době se více věnoval figurální tématice. Roku 1947 byl jmenován profesorem malby a kompozice na katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde působil do roku 1950. Ilustroval několik knih, snad nejznámější je Máchův Máj a Erbenova Kytice, také pracoval jako scénograf pro Národní a Stavovské divadlo v Praze.

         Je po něm pojmenována Fakultní nemocnice v Praze 4, která byla založena v roce 1954 přeměnou Masarykových domovů, což byly sociální ústavy pro důchodce. Velkou měrou se zasloužil o zlepšení podmínek na českých klinikách a také o české lékařské názvosloví. O koho jde? O prof. MUDr. Josefa Thomayera, rodáka z Chodska, který zemřel 18.10.1927. Byl nejen profesorem vnitřního lékařství a přednostou interní kliniky, ale také úspěšným spisovatelem. A to nejen odborných publikací. Napsal stovky fejetonů, knihy povídek, obrázků z cest a obdivu k přírodě. Mezi literáty měl spoustu přátel, uznávali ho například Neruda, Rais, Vrchlický, Jiráska prý podnítil k napsání Psohlavců, protože sám byl obdivovatelem svého rodného Chodska. Nesnášel se ale s chirurgy. Sám bojoval s rakovinou konečníku bez operace. Až do své smrti žil jako starý mládenec a svoje nemalé jmění odkázal Ústřední matici školské, knihovnu a výtvarné sbírky Národnímu muzeu a Národní galerii. Prof. MUDr. Josef Thomayer je pochován na hřbitově v rodném Trhanově.

Top