SK-CZ Klub » Říjen 2013

říjen 2013

 

         Dnes se nám zdá, že pojišťoven se v Česku i na Slovensku etablovalo víc než dost, ale pojišťovnictví je hodně staré odvětví.  Vždyť první novodobý pojišťovací ústav začal v Praze působit už 1. října roku 1828. Jmenoval se Česká vzájemná pojišťovna.

         V Praze zůstaneme i při dalším výročí. Jedním z největších a v celorakouském měřítku skutečně mimořádných úspěchů pražské samosprávy bylo zajištění dívčího středního školství, o něž státní správa projevovala okázalý nezájem. Dne 1. října 1863 zde byla otevřena první Městská vyšší dívčí škola a to je také zajímavý počin, protože tenkrát pře 150 lety nebylo obvyklé, aby se dívky mohly dále vzdělávat. Škola byla v roce 1922 reorganizována v nižší lyceum a vyšší reformní gymnázium.

         České aerolinie si 6. října připomínají 90. výročí svého založení. Původní název v roce 1923 zněl Československé státní aerolinie. První dopravní let ČSA se uskutečnil o pár dní později – to bylo 29. října. Letoun mířil z kbelského letiště u Prahy do Bratislavy a jediným cestujícím byl redaktor Lidových novin Václav König. Vzdálenost 321 km tehdy překonal šéfpilot Karel Brabenec letounem Aero A-14, který měl přezdívku Brandenburg. V roce 1929 se společnost stala členem Mezinárodní sdružení leteckých dopravců (IATA). Zpočátku ČSA létaly jen na vnitrostátních tratích a první linka do zahraničí byla roku 1930 do Záhřebu. Později byly lety prodlouženy i do Rijeky a Dubrovníku. Dne 11. září 1933 byla zahájená pravidelná linka ve směru Praha–Bukurešť, 2. září 1936 spojily ČSA Prahu s mezinárodním letiště Šeremetěvo v Moskvě. Ze Kbelského letiště na nově otevřené Ruzyňské mezinárodní letiště, jehož stavba byla oceněna zlatou medailí na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži,  se základna ČSA přesunula 7. dubna 1937. Od tohoto roku se také na palubách letounů ČSA začaly objevovat letušky. V roce 1938 začaly fungovat pravidelné spoje do Paříže, Říma, Budapešti a Bruselu.

         Český zpěvák, muzikálový herec, hudební skladatel a moderátor Karel Černoch by 12. října oslavil sedmdesátku. Ale zákeřná rakovina tlustého střeva byla silnější než touha žít. V prosinci roku 2007 jí podlehl. Karel Černoch začínal jako rokenrolový a bigbeatový zpěvák v 60. letech 20. století, prošel řadu tehdejších avantgardních hudebních skupin, z nichž patrně vůbec nejvýznamnější byla skupina Juventus, na jejímž repertoáru se podílel také autorsky. Postupně se etabloval jako zpěvák středního proudu. Po vítězné »Písni o mé zemi« na Bratislavské lyře 1969, která byla pojata jako protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, však byl umělecky šikanován, až konečně dostal zákaz činnosti. Návrat do sdělovacích prostředků a s tím spojené publicitě se mu podařil po roce 1971, poté co vykonal od režimních normalizátorů požadovanou sebekritiku. Stal se opět především zpěvákem středního proudu, později se přiklonil k moderní country hudbě, po roce 1989 se etabloval jako úspěšný muzikálový herec a zpěvák, vystupoval i s českým komikem a hercem Jiřím Wimmrem, působil též jako moderátor.

         Před 100 lety 14. října zemřel Václav Kounic. Možná mnohým toto jméno nic neříká, ale Brňanům ano. Hrabě Václav Kounic, předposlední majitel zámku ve Slavkově u Brna, věnoval brněnským studentům v den svého sňatku 12. května roku 1908 s jeho druhou ženou Josefínou Horovou Kounicův palác na Žerotínově náměstí v Brně. Z prodeje paláce pak vznikla nadace na výstavbu Kounicových kolejí v Brně. Hrabě Václav Robert Kounic patřil k významným představitelům českého národního života druhé poloviny19. a počátku 20. století. Narodil se roku 1848, matkou byl veden k lásce k vlasti, vystudoval práva, stal se poslancem Českého zemského sněmu, později Říšské rady. V době své politické činnosti se zabýval řadou naléhavých problémů veřejného života – volebním právem, ženskou emancipací, osmihodinovou pracovní dobou, dělnickými požadavky, vysokoškolským vzděláváním žen. Brněnské studentské koleje se začaly stavět až roku 1922, sám Kounic se zahájení výstavby nedožil. Zemřel v Uherském Brodě v únoru 1913 na zápal plic a rakev s jeho ostatky byla dopravena do Prahy a uložena do rodinného hrobu na Malvazinkách.

         Ani jméno Václav Klement nepatří k všeobecně známým. Tento původně knihkupec se narodil  16. října 1868 a nesmazatelně patří do historie automobilového průmyslu. Psal se rok 1895, když v Mladé Boleslavi s několika dělníky a třemi obráběcími stroji začali výrobu jízdních kol Slavia. Záhy se spojil s technikem Václavem Laurinem z nedalekého Turnova a  společně začali v roce vyrábět motocykly a motorové tříkolky. Stroje značky Laurin & Klement si brzy získaly skvělou pověst v celé Evropě, zvláště poté, co český závodník Václav Vondřich na jednom z nich v roce 1905 zvítězil v tehdy nejvýznamnějším silničním závodě motocyklů Coupe Internationale ve francouzském Dourdanu. To už zahájili i výrobu osobních aut, později také užitkových. Z dílny se stala továrna a ta byla největší v celém Rakousko-Uhersku. Za zhruba 20 let vyrobila téměř 13 500 vozů. Jenže rostla domácí konkurence, Tatra a Praga a nejhroznější byl požár v roce 1924. Takže  Laurin a Klement společnost prodali plzeňské Škodovce. Václav Klement se stal členem správní rady a generálním radou Škodových závodů.. Věnoval se i charitě, například v Mladé Boleslavi založil a financoval Sirotčinec manželů Klementových. Po jeho smrti připadla většina jeho majetku spolkům a nadacím.

         Už více než třicet let je po smrti (4. 7. 1982) Karel Valdauf,  který složil na 150 skladeb svižných polek nebo romanticky podmanivých valčíků. V tomto měsíci si ale připomínáme 100. výročí narození (25. 10. 1913) tohoto velikána české dechovky. Pochází z muzikantské rodiny žijící ve městě Trhové Sviny. Na housle se učil od deseti let, ve dvanácti už vystupoval v dědově kapele. V roce 1928 zahájil studium na vojenské hudební škole a o dva roky později nastoupil k vojenské hudbě. Karel Valdauf byl multiinstrumentalista, který zvládal housle stejně dobře jako třeba saxofon, tahací harmoniku nebo kytaru. V roce 1942 založil salonní orchestr, který vystupoval pod hlavičkou civilní kriminální police. Největší slávu sklízel se Smyčcovým orchestrem Karla Valdaufa a zejména pak dechovou hudbou Valdaufinkou. Řada jeho písní, mezi nimi například polky Pod jednou střechou, Březnická nebo Berounská se ve své době staly hity. Rodný dům Karla Valdaufa v Trhových Svinech dnes slouží jako muzeum, ve městě se na jeho počest každoročně pořádají festivaly dechových hudeb.

Top