SK-CZ Klub » Prosinec 2014

prosinec 2014

         První veřejná elektrárna v českých zemích byla uvedena do provozu 1. prosince 1889, tedy před 125 lety. Byla to Městská elektrárna v Praze na Žižkově Ale pokračujme dál v listování v historickém kalendáři. Na Mikuláše, tedy 6.prosince, uplyne 240 let od zavedení povinné školní docházky v českých a rakouských zemích pro děti od 6 do 12 let. V ten den byl totiž pro tato dítka schválen školní řád.

         K významným českým cestovatelům patří Alberto Vojtěch Frič, také botanik, etnolog, fotograf a spisovatel, který zemřel před 70 lety – 4. prosince 1944. Od 15 let byl považován za jednoho z největších znalců kaktusů ve střední Evropě a odborníci evropského formátu mu zasílali žádosti o konzultace při jejich určování a zvali jej na vědecké konference. Podnikl sedm cest do Jižní Ameriky a jednu do Severní, kde se soustředil jednak na sběr kaktusů, jednak na objevování nových končin a sběr etnografických materiálů o divoce žijících indiánských kmenech. Na svých cestách pořizoval botanické a etnografické fotografie a je považován za průkopníka české krajinářské a cestopisné fotografie. Fričovým jménem bylo pojmenováno téměř třicet druhů kaktusů.
K jeho jménu se také váže občanské sdružení Checomacoco, které před pár lety založil vnuk cestovatele Pavel. Proč? Také má toulavé boty a vydal se rovněž do Paraguaje, kde k velkému překvapení objevil tetičku a asi 200 příbuzných. Jeho dědeček tam totiž zplodil s indiánskou dívkou dceru. Jejich situace Pavla Friče přiměla k humanitární pomoci. Za téměř milion korun, na který skoro z poloviny přispěl krajanský odbor Ministerstva zahraničních věcí České republiky a druhá půlka byly dary jednotlivých dárců, koupilo občanské sdružení Checomacoco indiánským příbuzným krávy. Peníze by jim totiž mnoho nepomohly a proto se rozhodlo pomoct jim založit chov hovězího dobytka.

         Malíř a profesor pražské Akademie výtvarných umění Vojtěch Hynais se narodil 14. prosince 1854. V. Hynais studoval umění ve Vídni, působil v Itálii a Paříži. V Rakousku, Francii a Itálii je množství jeho děl, v Česku je jeho jméno spojeno především s oponou Národního divadla v Praze. Po požáru Národního divadla roku 1881 byl totiž vyzván, aby vytvořil novou oponu. I když je to malba na plátně, dělá na návštěvníky dojem gobelínu. Vojtěch Hynais na oponu, která váží 180 kilogramů, potřeboval 26 kilogramů barev. Opona symbolizuje obětavost národa při stavbě Národního divadla, které je na oponě symbolicky představeno jako antický chrám umění a múz. Pro Národní divadlo také vytvořil soubor obrazů Apoteóza zemí Koruny české. Později mu bylo nabídnuto místo profesora na pražské Akademii výtvarných umění, kde působil do roku 1922 a třikrát byl zvolen rektorem. Vojtěch Hynais zemřel v roce 1925, pohřben je na vyšehradském Slavíně.

         V ten samý den, tedy 14. prosince, ale v roce 1939, se narodil herec Josef Abrhám, kterého známe zhruba z padesátky českých filmů, například z kouzelného Vrchní, prchni, nebo Marečku, podejte mi pero, či seriálu Nemocnice na kraji města a také z řady televizních inscenací. Za film Šakalí léta dostal Českého lva, v devadesátých letech pak získal Cenu ministra kultury. Mimochodem, herectví nezačal studovat v Praze, ale v Bratislavě a tak mu slovenština nedělá žádný problém. Je vnukem slovenského dramatika, prozaika a evangelického faráře Jozefa Hollého.

         Psal se 21. prosinec 1834 a ve Stavovském divadle byla na programu premiéra Tylovy hry Fidlovačka. Během představení poprvé zazněla píseň „Kde domov můj“, kterou složil český hudební skladatel a dirigent 19.století František Škroup na Tylova slova. Panstvu se prý ale nezamlouvala lidová mluva a tak v následujícím roce byla Fidlovačka reprizována pouze jednou. Nicméně mezi lidem se tato píseň šířila neuvěřitelnou rychlostí až se dá říct, že zlidověla. Pro některé to byla dokonce odrhovačka, pro jiné hymnická oslava vlasti. Po vzniku Československé republiky v roce 1918, přesněji až na základě usnesení vlády z roku 1920, se píseň „Kde domov můj“ stala českou hymnou, jako součást československé státní hymny. Dnes je hymnou českou.

         A vzpomeňme další osobnost, která se zapsala do kulturního života šedesátých let minulého století. Dodnes není jasné, proč se životní cesta právníka, ale především skladatele, zpěváka a herce Jiřího Šlitra ukončila v čase vánočním – 26. prosince 1969 na otravu svítiplynem. Byla to nešťastná náhoda, nebo sebevražda? O Jiřím Šlitrovi bylo známé, že je milovníkem mladých slečen, s kterými se ale brzy rozcházel. Poslední z nich zemřela spolu s ním. Každopádně se Jiří Šlitr zapsal do historie divadla Semafor, které v roce 1959 založil společně s Jiřím Suchým a pro které skládal písně a scénickou hudbu.

         Ti starší posluchači se jistě ještě pamatují na oblíbené Televarieté, kde spolu s Jiřinou Bohdalovou vystupoval herec, textař, konferenciér a scenárista Vladimír Dvořák. Inteligentní humor a vtipné scénky čerpal v běžném životě – prostě jen poslouchal, o čem se lidé baví na zastávkách, co je trápí, na co nadávají, kvůli čemu se hádají.. Avšak ještě před Televarieté se podepsal pod několika televizními soutěžními a zábavnými pořady a na řadě silvestrovských estrád. Málo je známé, že psal i texty pro písně populární hudby. Jeho životní pouť skončila 28. prosince 1999. Vladimír Dvořák byl úžasně aktivní člověk a mimochodem v rámci své organizační činnosti připravil i první dva ročníky hudebního festivalu Bratislavská lyra.

         Světově známou osobností českého kulturního světa je bezesporu Jiří Trnka, který zemřel po dlouhé nemoci před 45 lety – 30. prosince 1969 v Praze ve věku pouhých 57 roků. Trnka byl všestranný umělec, je znám jako skvělý malíř, grafik, sochař a ilustrátor knížek (Míša Kulička 1939, Broučci 1941, Český Betlém 1943, Pohádky tisíce a jedné noci 1956, Pohádky Hanse Christiana Andersena, Pohádky bratří Grimmů 1961, Staré pověsti české, Fimfárum Jana Wericha aj.). Sám napsal a ilustroval knížku Zahrada (1962), která se dočkala rovněž filmového zpracování. Byl jedním ze zakladatelů našeho loutkářství i animovaného filmu a proslavil ho jako jeden z mála po celém světě. V roce 1945 založil studio kresleného filmu Bratři v triku. Jeho nejvýznamnějšími animovanými snímky jsou pohádka Bajaja, filmy Staré pověsti české a Dobrý voják Švejk s hlasem Jana Wericha. Jako jeden z mála ilustrátorů vůbec, ne-li jediný na světě kreslil pravou, levou i oběma rukama. Ovšem, pro psaní používal ruku pravou. Roku 1967 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jeho filmy získaly řadu ocenění i na světových festivalech.

         V Roku české hudby si ještě připomeneme výročí jedné významné osobnosti českého hudebního světa. V předposlední den roku 1859 se do kantorského rodu s dlouhou hudební tradicí narodil Josef Bohuslav Foerster. Po absolvování pražské varhanické školy působil jako varhaník u sv. Vojtěcha, později jako ředitel kůru v chrámu Pany Marie Sněžné a recenzemi přispíval do Národních listů. A vlastně od školy komponoval. Deset let působil v Hamburku, poté ve Vídni a po vzniku Československa se vrátil do Prahy, kde byl povolán do funkce profesora na Pražské konzervatoři. Josef Bohuslav Foerster zemřel v roce 1951 v požehnaném věku 92 let. V odkazu skladatele, pedagoga a hudebního kritika je množství písní, sborů, také 6 oper, klavírní, komorní, orchestrální a církevní skladby. Právě kvůli těm s církevním zaměřením byla Foerstrova tvorba po roce 1948 nepohodlná a jeho rozsáhlý a různorodý skladatelský odkaz pro veřejnost omezený většinou jen na sborovou tvorbu.

Top