SK-CZ Klub » Prosinec 2013

prosinec 2013

 

         Kdo se trochu zajímá o divadla jistě zná aspoň podle jména pražské Divadlo Na zábradlí. Tato malá scéna v divadelním světě působí už 55 let. Svou činnost zahájila 9. prosince 1958 premiérou hry Jiřího Suchého a Ivana Vyskočila Kdyby tisíc klarinetů. J. Suchý sice ze sálu, kterému vtiskl charakteristickou podobu s pruhovanými tapetami, brzy odešel, ale divadlo pojmenované podle nedaleké uličky Na Zábradlí se rozvíjelo dál. Premiéru své první hry Zahradní slavnost tu měl Václav Havel, režírovali zde Jan Grossman či Evald Schorm, hrál tady světoznámý mim Ladislav Fialka. Významné aktéry uplynulých sezón připomíná v divadle chodba slávy. Bez mecenášů by však divadlo nefungovalo. Tou úplně první mecenáškou byla Ljuba Hermanová, na kterou se ti starší jistě ještě pamatují především pro její zvláštně zabarvený hlas. Paní Hermanová prodala několik svých obrazů, aby čerstvě zrozenému divadlu mohla nadělit první technické vybavení.

         Snad jeho narození v předvánoční době bylo jakýmsi symbolickým darem sudiček do kolébky. Tomáš Krýza, tvůrce největšího lidového mechanického betlému na světě, se narodil 13. prosince 1838 v Jindřichově Hradci. Vážený punčochářský mistr vyráběl své celoživotní dílo více jak šedesát let a jeho velkolepý betlém, který stavěl na ploše 60 čtverečních metrů, obsahuje 1398 figurek lidí a zvířat, z nichž se 133 pohybuje. Střed jesliček tvoří působivá betlémská scéna narození Páně se sv. Rodinou, třemi králi a darovníky. Tato nejstarší část je doplněna známými biblickými výjevy z evangelia, městskou architekturou i poetickou vesnickou krajinou dokládající život lidí 19. století, kde vedle tradičních jihočeských obrázků najdeme i scény pro tuto oblast zcela netypické jako např. rudný důl s horníky dobývajícími rudu. Původní mechanismus, který byl zpočátku poháněn ručně a později nahrazen elektromotorem, rozvádí pohyb z jediného centra. Jesličky Tomáše Krýzy jsou největším lidovým mechanickým betlémem na světě, zapsaným v Guinessově knize rekordů a patří k celoročně nejnavštěvovanějším expozicím v Jindřichově Hradci.

         Další výročí se týká první československé známky a Poštovního muzea v Praze. Je skutečně pozoruhodné, že měsíc a půl po vzniku nové republiky, společného státu Čechů a Slováků v roce 1918, byla už 18. prosince vydána první poštovní známka a od toho samého dne začalo fungovat pražské Poštovní muzeum. První známka s pražskými Hradčany nebyla od žádného neznámého výtvarníka, ale od Alfonze Muchy. Poštovní muzeum tedy oslavuje 95tiny a návštěvníkům nabízí stálou expozici, specializované výstavy známkové tvorby, příležitostné výstavy, knihovnu i studovnu filatelistické a poštovně historické literatury. K nejzajímavějším exponátům patří první známka světa Penny black, známky švýcarských kantonů a soubory španělských známek. Lahůdek pro filatelisty, pro ostatní zajímavé zase rozšíření vědomostí je v Poštovním muzeu celá řada. V roce 2002 se sbírka Poštovního muzea stala součástí kulturního dědictví České republiky.

         Možná, že vám jméno Max Brod nic moc neříká, ale pro literaturu pro českou kulturu tento pražský židovský spisovatel mnoho znamenal. Absolvoval sice Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ale celým jeho životem prostupovala literární studia a tvorba. Jeho jméno je spojeno s Franzem Kafkou, především proto, že patřil k nejbližším osobám v té době téměř neznámého pražského literáta. Byl mu oporou, povzbuzoval jej v literární tvorbě a snažil se mírnit jeho duševní krize. Kafka ustavil ve své závěti, že jeho dosud nepublikovaná díla mají být zničena. Vykonavatelem poslední vůle určil právě Broda. Ten se však rozhodl Kafkovu pozůstalost nezničit, ale naopak ji vydat. Pro českou kulturu je Brod významný i propagací děl českých autorů, neboť se přičinil o divadelní uvedení Haškova Dobrého vojáka Švejka v Berlíně a prosazoval opery Leoše Janáčka v zahraničí. Max Brod v roce 1939 emigroval s manželkou Elsou do tehdejší Palestiny, kde v Tel Avivu pracoval jako divadelní dramaturg a kritik. Tam – v té době již ve státu Izrael – 20. prosince 1968 ve věku 84 roků zemřel.

         Dne 25. prosince 1938 zemřel Karel Čapek, jeden z nejvýznamnějších spisovatelů meziválečného období. Dva týdny mu zbývalo do 48. narozenin. Narodil se 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova v rodině lékaře MUDr. Antonína Čapka. Měl dva sourozence, sestru Helenu a bratra Josefa. Později se rodiče přestěhovali do Prahy. Karel vystudoval filozofii na Karlově univerzitě, následně krátce působil jako učitel, ale záhy nastoupil jako redaktor do Národních listů, v dalších letech pracoval v redakci Lidových novin a zároveň se stal dramaturgem a režisérem Městského divadla Královských Vinohrad. Je autorem několika dodnes uváděných dramat a stále čtených knižních titulů.
V roce 1936 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Začátkem zimy 1938 dostal zápal plic. Boj s ním nevyhrál. Tři čtvrtě roka po smrti Karla Čapka byl jeho starší brat Josef za protifašistické angažování zatčen a vězněn v koncentračních táborech. Zemřel snad měsíc před koncem 2. světové války v koncentračním táboře Bergen-Belsenu v Dolním Sasku pravděpodobně na tyfus. Oba bratři měli upřímný vztah ke Slovensku. Prvním místem, které děti Čapkových poznávaly, byly Trenčianské Teplice, kam nastoupil jejich tatínek Antonín Čapek jako lázeňský lékař. Do Trenčianských Teplic jezdily pak po deset let téměř každý rok, ale blíže poznávaly i další svérázné regiony – Liptov, Oravu, Vysoké Tatry.

Top