SK-CZ Klub » Listopad 2012

listopad 2012

 

         Jednou z významných pražských továren je ČKD – Českomoravská Kolben-Daněk, jejímž hlavním akcionářem a generálním ředitelem byl  český vynálezce a podnikatel Emil Kolben. Narodil před 150 lety, 1. listopadu 1862. Bezesporu byl jedním z nejvýznačnějších českých elektrotechniků a podnikatelů, který přispěl k rozvoji českého strojírenského průmyslu. Zemřel v koncentračním táboře Terezín v roce 1943.

         Když se 21. listopadu 1989, v době Sametové revoluce, Václavským náměstím nesla Modlitba pro Martu, všem přítomným naskakovala husí kůže. Tehdy si Marta Kubišová mohla po téměř 20 letech opět veřejně zazpívat. Ke zpěvu se vlastně dostala šťastnou náhodou. Po absolvování gymnázia nastoupila do práce v Poděbradských sklárnách a právě v Poděbradech ji při zpěvu u klavíru slyšel místní muzikant. Tím se změnila Martina životní cesta. Pěveckou kariéru začala s taneční kapelou, kterou sestavili muzikanti z lázeňského promenádního orchestru Poděbrady. Pak přišla soutěž Hledáme nové talenty a konkurz do Stop divadla v Pardubicích. V roce 1966 vyhrála s Helenou Vondráčkovou Stříbrnou Bratislavskou lyru za píseň Oh, baby, baby od Bohuslava Ondráčka. Od února 1970 měla trojnásobná vítězka čtenářské ankety časopisu Mladý svět Zlatý slavík zakázánu uměleckou činnost. Od ´89 opět zpívá. Již několik let je její domovskou scénou pražské Divadlo Ungelt, kde pravidelně připravuje své recitály. Marta Kubišová 1. listopadu oslavila své sedmdesátiny.

         Jednou z českých osobností, jehož jméno je spojeno se Slovenskem, je lékař a zároveň dobrovolný osvětový pracovník MUDr. Ivan Hálek. Jeho otec byl známý český básník Vítězslav Hálek, zemřel však, když Ivanovi byly dva roky. Ivan se narodil v Praze 11.11.1872 a po ukončení studia na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy se rozhodl vykonávat lékařskou praxi v jednom z nejzaostalejších krajů, v tehdejší Trenčianské župě, což je přibližně region dnešních Kysuc. Lékařskou praxi v Žilině přerušila první světová válka, kdy působil jako vojenský lékař. Po vzniku samostatné Československé republiky se znovu vrátil do míst, která mu i jeho manželce, taktéž rodačce z Prahy, přirostly k srdci.  V roce 1922 se stal primářem dětské nemocnice v Bytčici, dnešní části Žiliny a tam působil do roku 1939, kdy byl po 38 letech práce pro slovenský lid propuštěn a vyhoštěn ze země. Druhou světovou válku prožil s podlomeným zdravím a nepříjemnými vzpomínkami na poslední dny svého působení na Slovensku, kdy mu hurávlastenci vytloukali okna bytu a ohrožovali ho i na životě. Konce války se již nedočkal. Zemřel v Modřanech 14. února 1945.

         Romány Jan Jílek, Na Librově gruntě či Drašar stejně jako jméno autorky Tereza Nováková dnes už nikomu moc neříkají. Nicméně tato spisovatelka,  která zemřela  13. listopadu 1912 v Praze, patří mezi významné osobnosti české literatury. Vyrůstala v intelektuálské rodině a již jako sedmnáctiletá byla uvedena do Amerického klubu dam, prvního ženského spolku v Čechách. Provdala se za dr. Josefa Nováka a s ním odešla do Litomyšle, kde se jí zdálo ze začátku vše cizí a bezbarvé, ale během času si rázovitý lid a jeho kulturu oblíbila a začala sbírat etnografický materiál. Povzbuzena Karolínou Světlou se dala do psaní povídek, národopisných statí, cestopisů a také románů. Zároveň se koncem19. a v prvních letech 20. století společensky angažovala v otázce postavení žen. V jejím životě přitom bylo několik tragických událostí. Z pěti dětí se jeden syn utopil, další spáchal sebevraždu, zemřela jí dcera a nakonec i manžel. Nicméně Tereza Nováková právem patří mezi klasiky české literatury, a proto si 100. výročí jejího úmrtí připomínáme.

         Vytvořil stovky knižních ilustrací, kreseb pro časopisy a grafity na pražských a plzeňských domech se svým podpisem Mikoláš Aleš. Psal se 18. listopad1852 a do rodiny Alšových v Miroticích nedaleko Písku přibyl nový člen. Dětství, strávené v prácheňském kraji s husitskou tradici, v ovzduší lidové prostoty a písmácké vzdělanosti, zformovalo jeho pozdější umělecký profil. V 18 letech vstoupil na pražskou Akademii, později se usadil v Roztokách na statku A. Brandejse, který podporoval mladé české umělce. Zde se nechal inspirovat k úmyslu vytvořit cyklus o české historii a naší vlasti. Tehdy vznikly cykly například Život starých Slovanů, Praha, Smysly či Živly, rovněž obrazy s názvem Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem, nebo jeho největší plátno Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou. Do soutěže na výzdobu Národního divadla navrhl  14 lunet, 4 nástěnná a 3 stropní pole pro foyer. Za svého spolupracovníka si zvolil Františka Ženíška, kterého soutěžní porota určila za vhodnějšího interpreta Alšových myšlenek. Aleš tehdy velmi zahořkl. Ale uznáván byl nadále, k 60. narozeninám byl jmenován pražským měšťanem a byl mu udělen titul inspektora kreslení na měšťanských školách a rádce v dílech uměleckých. Rok nato Mikoláš Aleš zemřel.

         Kdo zažil Jiřína Stivína na živo na koncertě, určitě budě souhlasit s přívlastkem hudební mág. Ať je to flétna příčná nebo zobcová, klarinet, nejrůznější lidové píšťaly či saxofon, vždy hudba v jeho podání vyvolá pocit lehkosti. Nicméně k hudbě se dostal oklikou. V dětství sice chodil na housle, ale bez nadšení. Vystudoval kameru na FAMU, ale pak se už naplno věnoval hudbě. Jiří Stivín, významný český jazzový hudebník, multiinstrumentalista a skladatel oslaví 23. listopadu své sedmdesátiny.

         Před 70 lety, přesněji 24.11.1942, zemřel ve věku 62 roků český sochař a pedagog Bohumil Kafka.  Rodák z Nové Paky studoval na sochařsko-kamenické škole v Hořicích v Podkrkonoší, poté na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a na Akademii výtvarného umění u profesora Myslbeka. Později na obou školách působil jako pedagog. Vytvořil množství slavných soch a pomníků, například pomník K. H. Borovského pro Havlíčkův Brod, pomník M. R. Štefánika pro Bratislavu (dnes stojí pod pylonem se lvem před novou budovou SND) a mnoho dalších. Také celou řadu portrétů např. J. Vrchlického, Mikoláše Alše, J. Kotěry, T. G. Masaryka, A. Jiráska…Jeho největším dílem je jezdecká socha Jan Žižky, která stojí na vrchu Vítkov v Praze a je to největší jezdecká socha na světě. B. Kafka na ní pracoval 10 roků, ale jejího odhalení se nedožil. Socha byla až po válce odlita z bronzu a odhalena 14. 7.1950.v den 530. výročí vítězné bitvy husitů nad křižáky na Vítkově.

         V bývalém rodinném pivovaru zřídil v listopadu roku 1862 český vlastenec, mecenáš, politik a národní buditel Vojtěch Náprstek soukromé muzeum, které nazval České průmyslové muzeum. Po jeho smrti se stalo muzeem národopisným, po 2. světové válce se činnost Náprstkova muzea zaměřila na mimoevropské kultury. V 19. století stalo jedním z kulturních a vzdělávacích center české inteligence. Při něm byl založen i Americký klub dam, který byl prvním ženským spolkem zaměřeným na vzdělání dívek a žen v Čechách.  Mnoho jeho sbírkových předmětů pochází z darů jak od zakladatele muzea Vojtěcha Náprstka, tak od jeho přátel a známých z řad českých exulantů, cestovatelů a etnografů. Nynější Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur na Betlémském náměstí v Praze má velmi obsáhlý sbírkový fond, z něhož je pro veřejnost zpřístupněna pouze jeho malá část.

Top