listopad 2016

Listování v listopadových datech historického kalendáře začneme údajem, který se týká používání češtiny jako úředního jazyka.  Psal se 1. listopad roku 1861 a právě tehdy byla v úřadech a ústavech pražské obce zavedena čeština jako úřední jazyk. Nadšení obrozenci vykonali skutečně obdivuhodný čin. Tedy úředně se čeština používá již 155 roků.

Autorem Pohádek z mechu a kapradí o Křemílkovi a Vochomůrkovi, O loupežníku Rumcajsovi, O loupežnickém synku Cipískovi, O makové panence a motýlu Emanuelovi, Říkání o víle Amálce a mnoha dalších je Václav Čtvrtek. Jeho původní jméno je Václav Cafourek. Narodil se 4. dubna 1911 v Praze. Za 1. světové války se rodina odstěhovala z Prahy k jeho dědečkovi do Jičína. Po skončení války a otcově návratu z ní se rodina vrátila do Prahy. Tatínek pak prý třičtvrtě roku večer co večer dětem vyprávěl divuplný seriál o tom, jak český švec Kramflek šel světem a co tam zažil. Asi to byla významná inspirace pro pozdější vlastní tvorbuV. Čtvrtka. Po maturitě začal studovat práva, která však nedokončil. Pracoval jako finanční úředník. Po roce 1945 začal spolupracovat s dětskými časopisy Brouček, Sedmihlásek, Vlaštovička, později Mateřídouška, Ohníček, Pionýr a také s Čs. rozhlasem, kde pracoval deset let jako vedoucí vysílání pro děti. Od roku 1960 se plně věnoval literární činnosti. Napsal přes sedmdesát pohádkových příběhů, jejichž děj často umísťuje na Jičínsko. Mnohé byly zfilmovány. V roce 1975 se stal čestným občanem města Jičína.Část své spisovatelské tvorby věnoval psaní jak klukovských příběhů, tak i dívčích románků a větších povídek umístěných do současnosti s pohádkovými motivy.Václav Čtvrtek zemřel 6. listopadu 1976 v Praze.

Český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek, představitel literárního romantismu Karel Jaromír Erben se narodil 7. listopadu 1811 v Miletíně u Hořic v Podkrkonoší. Po studiích v Hradci Králové a v Praze byl zaměstnancem Královské české společnosti nauk a sekretářem Českého muzea. Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie,v ústní lidové slovesnosti hledal odraz starých slovanských mýtů. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazkyPísní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla.Nejvíce však proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), zkráceně jen Kytice, která oslovuje i dnešního člověka. V roce 2000 inspirovala F. A. Brabce k natočení stejnojmenného filmu, v roce 2010 byly natočeny čtyři balady pro Český rozhlas.A některé básně zhudebnil Antonín Dvořák. Karel Jaromír Erben zemřel 21. listopadu 1870 v Praze.

Před 180 lety   6. listopadu 1836 zemřel básník Karel Hynek Mácha (narozen 16. listopadu 1810, viz Historický kalendář – listopad 2015)

Profese nakladatele byla v českých zemích vždy úzce spojena se širším kulturním posláním. Na tyto nejlepší tradice velmi významně a rozsáhle navázal Jan Otto. V zájmu šíření osvěty a vzdělanosti všech vrstev národa vydával celou řadu časopisů a knih naší i světové literatury. Jeho nejzáslužnějším činem však bylo vydání svým rozsahem a kvalitou dodnes nepřekonané encyklopedie – Ottova slovníku naučného.Osmého listopadu uplyne 175 let od narození Jana Otta, v květnu tomu bylo 100 let, co zemřel. Majitel největšího českého nakladatelství v 19. století vydával beletrii, hudebniny, umělecké reprodukce, naučnou literaturu, řadu časopisů, jazykové slovníky a encyklopedická díla.

“Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí” je originální název nejrozsáhlejší české všeobecné encyklopedie vydávané na přelomu minulých století právě nakladatelstvím Jan Otto v Praze. Koordinace redakčních prací se ujal T.G.Masaryk. Celý slovník obsahuje 27 dílů vlastní encyklopedie, tvoří je 139 418 hesel,téměř 5 tisíc ilustrací, díly mají 27 789 stran a pracovalo na něm více než tisíc spolupracovníků. Neuvěřitelné dílo nejen na předminulé století.

Jméno Karla Václava Klíče mnohým asi nic neříká, přesto má své místo v historii. Ani ne proto, že se jako absolvent pražské akademie věnoval ilustrátorské činnosti, ale kvůli svému vynálezu. Když poznal obtíže tisku z výšky, soustředil se na možnosti tisku z hloubky. Namáhavé pokusy přinesly ovoce o silvestrovské noci roku 1878, která se stala datem vynálezu heliogravury. Klíč byl důvěřivý a nedal si svůj vynález patentovat a tak mu byl nápad odcizen. Začal s novými pokusy, chtěl tisknout obrázky strojně a ve velkém množství. Po špatných zkušenostech své pokusy tajil; jeho usilovnost byla v roce 1890 korunována vynálezem rotačního stíracího hlubotisku. Klíčovu novou hlubotiskovou rotačku okamžitě zavedli v Anglii. Karel V. Klíč byl ale také bravurním kreslířem, kreslil pravou i levou rukou, rovněž namaloval řadu portrétů významných osobností, ovládal mědiryt i lept a rád fotografoval. K. V. Klíč se narodil 30. května 1841 v Hostinném a zemřel 16. listopadu 1926 ve Vídni.

Laďka Kozderková byla přední česká muzikálová zpěvačka a herečka. Vystudovala na brněnské konzervatoři, působila v divadle Rokoko, poté v Hudebním divadle v Karlíně. Z jejích rolí na této scéně zůstaly nezapomenutelné zejména černoška Queenie z muzikálu Loď komediantů, Dolly Leviová v Hello Dolly! a její poslední role Judita Čuprová ve Zvonokosech. V osmdesátých letech byla přezdívaná jako „česká Barbra Streisandová“ Ve filmu a v televizi byla obsazována zejména do komediálních rolí třeba ve filmech Trhák, Křtiny, Blázni, vodníci a podvodníci, Fešák Hubert nebo Zelená vlna. Často účinkovala také v televizi, a to i v seriálech, například v Dynastii Nováků nebo v Návštěvnících. Jednou z výjimek byla role zhrzené milenky v Olmerově filmu Jako jed, kde i na malém prostoru ukázala šíři dramatického talentu ve vážné roli. Podle tehdejšího ředitele karlínského divadla LadislavaŽupaniče kdyby se Laďka Kozderková narodila jako Američanka a zpívala na Brodwayi, tak by o ní uslyšel celý svět. Bohužel se však narodila na špatném místě a ve špatné době. Podlehla zhoubné nemoci 17. listopadu1986 v pouhých 37 letech. Pochovaná je na Vinohradském hřbitově v Praze.

Česká osvětová pracovnice, dcera T. G. Masaryka Alice Masaryková celý svůj život zasvětila sociální práci a myšlence svého otce. Krátce po vzniku Československé republiky založila Československý Červený kříž. Jeho historie se začala psát už 1. února 1919 a první předsedkyní byla Alice, která tuto organizaci skoro 20 let vedla. Také prosadila vznik Slovenské divize Československého červeného kříže se sídlem v Martině. Slovensko bylo totiž její srdeční záležitostí. Založila zde kolem 80 ozdravoven, nemocnic, center pomoci, ba dokonce zorganizovala sanitní vlak na pomoc východnímu Slovensku, kde byla bída největší a epidemie nejrozšířenější.Málo je o ní známé, že nade vše milovala okolí Martina a Turec vůbec. Rodina tehdy univerzitního profesora Masaryka jezdívala koncem 19. století do Bystřičky u Martina každý rok na letní byt. Tam vzniklo to pouto k lidem i ke kraji. Během 1. světové války byla ve Vídni vězněná kvůli otci, kterého takto chtěly rakouské úřady donutit, aby přestal s činností proti Rakousku-Uhersku. Po vzniku Československa se Alice na Bystřičku vrátila a nechala zde postavit dům pro celou rodinu. Tam také začala její spolupráce s Maticí slovenskou a Slovenským národním muzeem. Podílela se na vzniku několika škol a vzdělávacích organizací na Turci. V ´39 museli Bystřičku opustit, vrátili se sem s bratrem Janem po válce na pár letních měsíců, ale po jeho smrti emigrovala. Chvíli žila u své sestry Olgy v Ženevě, nakonec se jí staly útočištěm Spojené státy. Vydala knihu vzpomínek známou pod názvem Dětství a mládí. Když se její zdravotní stav zhoršil tak, že oslepla, přestěhovala se do českého sanatoria pro seniory v Chicagu. A snad nejsmutnější je, že tak obětavá žena v prospěch ostatních, pro kterou byl její soukromý život vždy v pozadí, zemřela téměř opuštěná a nevidomá. Alice Masaryková zemřelapřed padesáti lety 29. listopadu1966. Urna s jejím popelem byla do vlasti převezena až v roce 1994 a uložena v rodinné hrobce Masarykových v Lánech.

A ještě pár historických zajímavostí, které se váží k listopadu. Dnes je úplně samozřejmé, že dopis vložíte do obálky, napíšete adresu, nalepíte známku a vhodíte do poštovní schránky. Pošťáci pak vědí, kam takový dopis doručit. Jenže k tomu musejí být řádně označené domy. S prvním číslováním domů se v Praze začalo před 245 lety, ten první dům byl číselně označen přesně 29.listopadu 1771 a první poštovní schránky byly v Praze zavedeny v ten samý den, ale o sto let později, v roce 1871.  A jak zaznamenal později Jiří Wolker ve své básni, poštovní schránky byly tenkrát modré.

Těžko říct, proč si císař Josef II. vybral datum 29. 11. roku 1781 pro své rozhodnutí všechny ty kláštery zrušit, které se nezabývaly školskou, vědeckou nebo charitativní činností.  Faktem je, že se kláštery začaly rušit v nemalých počtech. V Čechách bylo do roku 1786 ve dvou vlnách zrušeno 91 mužských a ženských klášterů, na Moravě 78.