SK-CZ Klub » Leden 2014

leden 2014

 

         Dne 1. ledna 1969 vstoupil v platnost ústavní zákon o československé federaci a vznikly Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika, které byly součástí federace. Zákon ustanovil Federální shromáždění, českou a slovenskou národní radu, federální vládu a republikové vlády. U některých významných institucí vzniklo  asymetrické uspořádání, například v Česku působila Československá televize, na Slovensku byla později ustanovena Slovenská televize, ale Česká televize v době federace neexistovala. Podobně vládnoucí Komunistická strana Československa zahrnovala Komunistickou stranu Slovenska, avšak česká komunistická strana rovněž neexistovala. Oba národní jazyky, čeština i slovenština, byly ústavním zákonem o československé federaci prohlášeny jak před orgány federace, tak před orgány obou národních států za rovnoprávné.

         V minulém století, přesněji od roku 1918, byly poštovní schránky modré. Ti starší si to možná také pamatují.

         Báseň Poštovní schránka je od Jiřího Wolkra, který zemřel před 90 lety 3. ledna ve věku 24 roků. Přestože jeho životní pouť skončila tak záhy, v české poezii zanechal výraznou stopu. Poslední půlrok života prožil na léčení ve Vysokých Tatrách. Málo známé je, že na Slovensku byl i dva roky před svým léčením ve Vysokých Tatrách, tenkrát se zúčastnil značkování turistických stezek v okolí Trenčianských Teplic. V prosinci  1923 se přidružil tuberkulózní zánět mozkových blan a paní Wolkrová rozhodla převézt svého syna domů. V neděli 30. prosince začala strastiplná cesta z Tatranské Polianky do Prostějova. Lehátko s nemocným bylo umístěno do zavazadlového vozu, protože dráhy neposkytly vhodnější vůz na přepravu nemocného. Zuřily kruté mrazy, byly závěje, vlak nabíral stále větší zpoždění. V Bohumíně již nemohl pro vysoké závěje pokračovat v další jízdě. Cestující museli vystoupit a čekat na nástupišti. Nosítka s umírajícím mladým mužem byla také vynesena z vlaku na nástupiště. Nakonec se Wolkerovým přece jenom podařilo dorazit do Olomouce. Z olomouckého nádraží byli matka se synem konečně převezeni sanitním autem domů. 3. ledna v dopoledních hodinách vydechl básník naposledy. Pohřeb na prostějovském hřbitově se konal za obrovské účasti smutečních hostí. Nad rakví pronesl řeč básník Jaroslav Seifert, Josef Hora, Konstantin Biebl a další. Na  náhrobku je epitaf:

Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh‘ srdce k boji vytasit,
zemřel – mlád dvacet čtyři let.

         Velkým lyrikem české hudby na přelomu pozdního romantismu a moderny 20. století byl skladatel, houslista a pedagog, člen Českého kvarteta Josef Suk, který se narodil  před 140 lety, 4. ledna 1874. Spolu s Vítězslavem Novákem byl nejvýraznějším představitelem Dvořákovy kompoziční školy a jedním ze zakladatelů české hudební moderny. Josef Suk studoval na pražské konzervatoři hru na housle v mistrovské třídě Antonína Dvořáka. Později se oženil s Dvořákovou dcerou Otilií. V roce 1901 se jim narodil syn Josef, ale Otilie čtyři roky poté zemřela na následky vrozené srdeční vady. Tato událost zásadně ovlivnila obsah druhé části Sukovy tvorby. Jeho dílo není rozsáhlé, představuje 37 opusových čísel, ale má jedinečné rysy. Josef Suk zemřel 29. května 1935 v Benešově. Za nejzasvěcenějšího interpreta Sukových houslových skladeb je označován skladatelův vnuk taktéž Josef Suk.

         Možná, že jméno další české osobnosti není zrovna moc známé. Ale vyznavači motorizmu jistě vědí, kdo to byla Eliška Junková. Pátého ledna uplynulo 20 roků od její smrti a nutno dodat, že zemřela v požehnaném věku 93 let. Eliška Junková byla česká automobilová závodnice, která byla průkopnicí tohoto sportu nejen v domácích podmínkách, ale výrazně se prosadila na mezinárodních soutěžích. Na šesti mezinárodních závodech v letech 1926-28 obsadila první místo 4x. Nejvýrazněji se prosadila v závodě Targa Floria na Sicílii, kde získala tři poháry: za nejrychlejší druhé kolo, za nejlepší amatérský výkon a dámskou cenu. Po smrti manžela Čeňka Junka, který ji k motorizmu přivedl, svou závodní činnost ukončila. To bylo v červenci 1928.

         Mnich a později opat augustiniánského kláštera na Starém Brně Gregor Johann Mendel zemřel 6. ledna 1884, objevitel základních zákonů dědičnosti, který položil základy oboru genetiky. Pochází ze Slezska, studoval na Filozofické fakultě Univerzity v Olomouci, později na vídeňské univerzitě matematiku, fyziku, chemii, botaniku, zoologii a paleontologii. Po návratu do Brna se v letech 1856–1863 věnoval křížení hrachu a sledování potomstva. Na základě svých pokusů formuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako Mendelovy zákony dědičnosti. Kromě toho jako jeden z prvních použil ve své práci biostatistické metody. Nicméně jeho přínos pro biologii byl rozpoznán až po jeho smrti, začátkem 20. století. Mendelovo jméno čestně nese i první česká vědecká stanice na Antarktidě.

         Před 15 lety po dlouhé nemoci zemřel ve věku 97 let Jaroslav Foglar. Všeobecně se ví, že Jaroslav Foglar s přezývkou Jestřáb je v české společnosti asi vůbec nejznámější skautský vůdce. Začínal ve skautingu a když zemřel, tak skauting naštěstí už zase existoval. Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907 a celý Jestřábův život je se skautingem svázán. Kvůli skautingu si v dobách, kdy byl zakázán, vytrpěl své. Jeho nejznámějším knihou jsou asi Rychlé šípy, ale pro dospívající mládež napsal celou řadu dobrodružných knížek – „Chata v Jezerní kotlině“, „Pod junáckou vlajkou“, „Záhada hlavolamu“ , „Stínadla se bouří“, „Tajemství Velkého Vonta“. Jaroslav Foglar, který vymyslel dodnes známé testy – bobříky, např. bobřík odvahy, bobřík mlčení apod., zemřel 23. ledna 1999. Jestřáb odletěl, ale věřme, že jeho postavy z knížek budou žít dále.

         Dnes transplantace srdce nepatří k operačním divům. Přitom ta první úspěšná transplantace srdce u nás byla provedena dá se říct jen nedávno – v lednu před 30 lety v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze.

         A přidáme jednu zajímavost – také v lednu, ale před 240 lety vešlo v platnost nařízení, které ukládalo majitelům domů v Praze vést roury od okapů svisle podle domů; původně totiž  trčely vodorovně daleko do ulic.

Top