SK-CZ Klub » Květen 2013

květen 2013

 

         Psal se 1. květen roku 1953 akromě masového prvomájového průvodu, který ovšem nebyl v té době nic zvláštního, bylo v Praze zahájeno zkušební vysílání Československé televize. Dnešní mládež by asi velice udiveně hleděla na bedýnku s malou kmitající obrazovkou. Ale zase to tak dávno není – pouhých 60 roků a mnozí si ještě tento zázrak pamatují.

 

 

         Osudové osmičky, o nichž se mluví v souvislosti s českou historií, jsou také důležité v dějinách Národního divadla. Dne 10. května 1848 se konal tábor českého lidu na Řípu, z něhož byl odvezen základní kámen pro stavbu Národního divadla.  Byl to jeden z aktů ztělesnění vůle českého národa po národní svébytnosti a samostatnosti. Na budování se sbírkami podílely široké vrstvy všeho lidu a slavnostní položení základního kamene Národního divadla 16. května 1868 se stalo všenárodní politickou manifestací.  Další výročí pražského Národního divadla už nekončí osmičkami.  Nádherná budova na břehu Vltavy byla poprvé otevřena 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa. Odehrálo se v něm ještě dalších 11 představení, pak byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Uprostřed nich, 12. srpna 1881, došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště i jeviště divadla. Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky: za 47 dní byl vybrán milion zlatých. Budova Národního divadla pak byla otevřena 18. listopadu 1883 představením Smetanovy slavnostní opery Libuše, kterou hudební skladatel pro tuto příležitost zkomponoval. Dokonale technicky vybavená budova sloužila bez velkých přestaveb skoro sto let.

 

         Nebylo to zrovna klidné období v Evropě kolem polovice 18. století. Vládnout velké říši by nebylo nic snadného pro muže, tím složitější to bylo pro ženu, která porodila 16 dětí. Jistě, mluvím o dědičce habsburských zemí Marii Terezii, která začala vládnout v roce 1740. Rok na to byla korunována na královnou uherskou a 12. května 1743 na Pražském hradě byla Marie Terezie korunována na českou královnu. Nutno ovšem oddat, že k Čechům nikdy žádné sympatie neměla a ani oni k ní.

         Zato Češi přechovávali veliké sympatie k první československé dámě – k Charlottě Garrigue Masarykové, která zemřela 13. května 1923 ve věku 72 roků.  Po boku univerzitního profesora, filozofa T.G. Masaryka neměla zrovna lehký život. Nejdříve problémy se základní existencí, pak velká politika; to vše se negativně podepsalo na jejím zdravotním stavu. V lednu 1918 byla hospitalizována v sanatoriu ve Veleslavíně. Tam se také v prosinci 1918 po dlouhé době znovu setkala se svým mužem, který byl měsíc před návratem do vlasti 14. listopadu zvolen prozatímním národním shromážděním prezidentem Československé republiky. Pozici první dámy si Charlotta Garrigue Masaryková kvůli nemoci moc neužila. Střídavě pobývala v sanatoriu a na zámku v Lánech, který byl hlavě státu přidělen jako reprezentační sídlo. Přesto se několikrát ukázala na veřejnosti, například na sokolském sletu v roce 1920, kde ji přivítali nadšenými ovacemi. Byla určitě spokojena s tím, že ženy v první Československé republice dostaly jako jedny z prvních v Evropě volební právo a ústava z roku 1920 je zrovnoprávnila s muži. Vždyť za to celý život bojovala.

         Na 14. května připadá 150. výročí narození spisovatele, dramatika, literárního kritika a překladatele Viléma Mrštíka.  Některá jeho díla si zachovala nadčasovou hodnotu a některá vznikla v ojedinělé spolupráci s bratrem Aloisem. Kromě románů, povídek, lyrické prózy a dojmů z cest napsal tři dramata. Nejdůležitějším výsledkem bratrské spolupráce je drama Maryša, které bývá označováno za vrchol české realistické dramatické tvorby, o čemž svědčí dodnes časté uvádění na domácích jevištích. Má významné postavení i v rámci slovenského divadla, protože právě Maryša byla vůbec první premiérou po vzniku Slovenského národního divadla v roce 1920. A před měsícem měla Maryša premiéru v košickém Státním divadle.

         Před 90 lety – 18. května 1923 – bylo zahájeno pravidelné vysílání Československého rozhlasu v Praze-Kbelích. Dnes si ty neobyčejně složité počátky rozhlasového vysílání snad ani neumíme představit. Kbelská stanice nebyla pro každodenní vysílání hudebního a slovesného programu vůbec vhodná. Všichni se tam ani nevešli a tak byl před barákem postaven stan. Počasí prvnímu vysílacímu dnu nepřálo a účinkující trnuli obavou, že silný vítr a prudký déšť improvizované stanové studio odnese a znemožní vysílání programu. Při vystoupení pěvkyně Růženy Topinkové dokonce jakýsi pes podlezl stěnu stanu, aby se ochránil před nepohodou a doprovodil zpěvačku svým štěkotem. Naštěstí mikrofon nebyl tak citlivý, aby jeho štěkot zachytil, přesto si všichni oddychli, když byl pes chycen a ze stanu odveden.

         Slunce seno a jahody, trilogie Kameňáků, nejnovější Babovřesky a dalších téměř 20 filmů má na svém kontě kromě režií několika oper režisér Zdeněk Troška. Pochází z jihočeských Hoštic u Volyně, které se několikrát objevily v jeho filmech. Středoškolská studia absolvoval na lyceu ve francouzském Dijonu a poté vystudoval filmovou a televizní režii na pražské FAMU. A proč tohoto režiséra v Historickém kalendáři uvádíme? Nuž stárneme všichni stejně den po dni a Zdeněk Troška 18. května oslaví šedesátiny.

         Jan Kašpar, první český inženýr, průkopník české aviatiky a pilot se zapsal do historie letectví zejména svými průkopnickými dálkovými lety. Slavný let Pardubice – Velká Chuchle, který jej proslavil, uskutečnil 13. května 1911. Vzdálenost121 km překonal za 92 minut ve výšce asi800 m. Letoun, kterým tento let uskutečnil, daroval Kašpar v roce 1913 tehdejšímu Technickému muzeu Království českého, dnes Národní technické muzeum v Praze, kde je vystaveno dodnes. Jan Kašpar se narodil 20. května 1883, tedy před 130 lety.  Slávy a obdivu si ale neužil, žil v chudobě  a pod vlivem duševní nemoci spáchal v 43 letech sebevraždu.

Top