duben 2016
Dnešní přehled historického kalendáře začneme 3. dubna roku 1876, kdy přichází na svět šesté z dvanácti dětí chudého ševce Bati. Protože ševcovské řemeslo má v rodině Baťů obrovskou tradici, sahající až do 16. století, lze si jen stěží představit, že by se malý Tomáš vydal jiným směrem než jeho otec, děda, praděda. Po vyučení založil ve Zlíně se svými dvěma sourozenci obuvnickou živnost a vsadil na moderní způsoby výroby. Záhy přišel na trh s novým typem plátěné obuvi – tzv. baťovkou, ve které nahradil část drahé kůže levným plátnem a díky jejich nízké ceně si je mohl pořídit téměř každý. Tomáš Baťa vybudoval tovární komplex a zároveň jako starosta města přebudoval Zlín. Modernizoval výrobu, vytvořil rozvětvený vzdělávací systém, rozšiřoval oblast podnikání a zakládal pobočky v zahraničí. Na Slovensku postavil město Svit s továrnou, také dnešní Partizánské a v několika větších městech vlastní obchody s obuví. Jeho filozofie, že továrna je jenom hromada cihel a železa, život jí dávají lidé, je dodnes mnohým velice sympatická. V obuvnickém průmyslu je i dnes jméno Baťa pojem. Tomáš Baťa zahynul spolu se svým pilotem Jindřichem Broučkem při letecké nehodě 12. července 1932, když ve svém osobním letadle letěl do Švýcarska, aby se zúčastnil otevření nové pobočky.
Málokdo ze spisovatelů se může pochválit, že pro děti vydal více než 70 titulů. Tolik knížek má na svém kontě spisovatel Václav Čtvrtek, který se narodil 4. dubna 1911 v Praze a tam také 6. listopadu 1976 zemřel. Původně se jmenoval Václav Cafourek, jménem Václav Čtvrtek podepisoval své práce od roku 1946, úředně je za své občanské jméno přijal v roce 1959. Za první světové války žil Čtvrtek po odchodu otce na frontu s matkou a bratrem v Jičíně u dědečka Václava Feyfara, bývalého jičínského starosty, sugestivního vypravěče tajuplných příběhů. Vystudoval gymnázium, absolvoval kurz na obchodní akademii a na přání otce začal studovat práva, která však nedokončil. Prošel řadou zaměstnání a nakonec od roku 1960 byl spisovatelem z povolání. K jeho nejznámějším pohádkám určitě patří příběhy Rumcajse, Manky a Cipíska, či pohádky o Křemílkovi a Vochomůrkovi, které úžasně namluvila Jiřina Bohdalová, nebo pohádka o víle Amálce. Město Jičín, kde Václav Čtvrtek strávil dětství, každoročně vzdává hold svému čestnému obyvateli (od roku 1975) i tím, že organizuje festival Jičín Město pohádky. Televizní večerníčky s pohádkami Václava Čtvrtka dnes již patří ke klasickým. Přestože vydával také prózy pro dospělé (Veselí mrtví, Nezbedné pověsti), svou tvorbu zaměřil především pro děti, od nejmenších až po dospívající mládež. Psal pro ně nejen pohádky a pohádkové seriály, ale i písňové texty, loutkové hry a populárně naučnou literaturu. Jeho pohádky byly přeloženy do řady cizích jazyků.
Že hodiny zpěvu na Lidové škole umění můžou přinést své ovoce, potvrzuje životní příběh Lucie Bílé, ale když chodila do lidušky tak se ještě jmenovala Hana Zaňáková. Než prorazila v show byznysu, vyučila se dámskou krejčovou. Jenže u šicího stroje na štěstí pro nás nezůstala. První pěvecké zkušenosti získala jako členka různých skupin. Až si jí všiml producent Petr Hannig, vymyslel jí pseudonym Lucie Bílá a napsal jí písně Neposlušné tenisky a Horší než kluk. Pořádný úspěch ji čekal v 90. letech, kdy prošla nejznámějšími muzikály uváděnými v Česku jako Les Misérables, Dracula, Krysař, vydala řadu sólových alb, podílela se na několika filmech (jako zpěvačka i jako herečka) a po několik let se pevně držela na výsluní popularity ve výroční anketě Český slavík. A proč v dnešním přehledu výročí Lucii Bílou uvádíme? Protože právě 7. dubna oslavuje své 50. narozeniny. Ale z věku žádnou depresi nemá.
Jména některých herců jsou už dávno zapomenuta. Ale Vlasta Burian je snad i díky častému uvádění v televizi stále znám. Dodnes nás jeho herecký projev rozveselí i přesto, že od jeho narození uplynulo již 125 let – narodil se 9. dubna 1891. Burian byl vynikající komik, lidový svou uměleckou i lidskou mentalitou, svým bezprostředním, spontánně nekomplikovaným humorem i mimořádným darem okamžitě parodovat všechno patetické, vznešené, „aristokratické“ i snobské. Ze 36 zvukových filmů, které natočil, připomeneme jen pár – Ducháček to zařídí, To neznáte Hadimršku, Tři vejce do skla, Přednosta stanice, Anton Špelec ostrostřelec. Avšak názory některých osobností divadelního světa na Vlastu Buriana se rozcházejí. Byl jedním z nejpopulárnějších a nejbohatších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Na základě vykonstruovaných obvinění byl odsouzen za kolaboraci s německými okupanty na několik měsíců k těžkému žaláři a pokutě půl milionu korun. Po propuštění mu byl zabaven veškerý majetek a následujících pět let nesměl v divadle vystupovat. Po vypršení zákazu vystupoval na estrádách, poslední představení odehrál s těžkým zápalem plic. Vlasta Burian zemřel 31. ledna 1962, byl pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze, v roce 2002 byly ostatky přeneseny na Vyšehradský hřbitov.
Další datum se netýká osobnosti, nýbrž události, která podstatně zasáhla do života lidí v Čechách. Psal se 18. duben 1556 a do kláštera u svatého Klimenta – dnešního Klementina – v Praze přišlo prvních 12 příslušníků jezuitského řádu. Jezuiti v Čechách kvůli násilné rekatolizaci a pálení českých knih zrovna dobrý zvuk nemají, ale nezpochybnitelné je, že jezuité vybudovali dobré školství, umožnili studium i nemajetným a obětavě pomáhali během morových nákaz. Po zrušení řádu jezuitů v roce 1773 jej využívala sekularizovaná univerzita, částečně také Arcibiskupský seminář. Knihovna byla Marií Terezií prohlášena za Císařskou a královskou veřejnou a universitní bibliotéku. Dnes v Klementinu sídlí Národní knihovna. Od roku 1752 dodnes jsou v Klementinu prováděna hydrometeorologická měření a pozorování.
Ještě si připomeneme 90. narozeniny významného českého sochaře Olbrama Zoubka. Narodil se 21. dubna 1926, po absolvování reálky studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a poté se začal věnovat restaurátorské praxi. Specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. Přidáme zajímavost, že docela dobře znal poválečné Košice, Rožňavu a Šafárikovo, protože zde absolvoval dvouletou základní vojenskou službu. Dlouhá léta pracoval jako restaurátor na litomyšlském zámku. Jeho dílo je nejen početné, ale má i velké rozpětí, od komorních plastik, volných i reliéfních, k monumentálním. Do povědomí širší veřejnosti vešel v roce 1969, kdy odlil posmrtnou masku Jana Palacha a vytvořil reliéf na jeho náhrobek a také na náhrobek Palachova následovníka Jana Zajíce. Známý je jeho Pomník obětem komunizmu na Petříně v Praze. Jablko nepadlo daleko od stromu, syn Jasan Zoubek se také stává výraznou postavou českého sochařství.