SK-CZ Klub » Duben 2013

duben 2013

 

         První český ústav pro tělesně postiženou mládež v Praze na Vyšehradě založil chirurg a rentgenolog Rudolf Jedlička 1. dubna před 100 lety a tímto činem značně předběhl dobu. Profesor Jedlička byl veden myšlenkou dát handicapovaným dětem možnost odborného léčení a odborné výchovy k pokud možno samostatnému a plnohodnotnému životu. Světově proslul především v kostní a břišní chirurgii. Byl nejen mistrným operatérem, ale i diagnostikem. Už dva roky po objevu Roentgenových paprsků (to bylo v listopadu 1895), provedl první operaci na základě diagnostiky rentgenem. Rentgenologii v Čechách prosazoval nejenom jako diagnostický prostředek, ale také jako doplněk léčby zhoubných nádorů. Jedličkův ústav není ve světě neznámý. Přednedávnem ho navštívil princ Edward, hrabě z Wessexu, spolu s chotí hraběnkou Sophií, která je patronkou obdobného speciálního zařízení pro mládež v Anglii.

         V České republice a na Slovensku je celá řada dobrovolných dárců krve, kteří jsou držiteli některého stupně Janského plakety. Toto ocenění humánního činu nese jméno po objeviteli čtyř základních krevních skupin MUDr. Janu Janském. Tento český neurolog a psychiatr uveřejnil v roce 1907 ve Sborníku klinickém práci pod názvem „Hematologická studie u psychotiků“. V ní víceméně jako vedlejší produkt své výzkumné činnosti popsal čtyři základní krevní skupiny. Jeho systém byl obecně uznán a poměrně dlouhou dobu byl také jediným podkladem pro zajišťování bezpečných podmínek pro krevní transfuzi. Prof. Janský sám se výzkumu krve dál nevěnoval, středem jeho činnosti byla psychiatrie. Jan Janský, propagátor dárcovství krve, se narodil před 140 lety – 3. dubna 1873 a zemřel na následky anginy pectoris ve 48 letech.

         Dne 6. dubna 1958 ve věku 58 roků zemřel jeden z nejznámějších českých básníků minulého století Vítězslav Nezval. Pocházel z rodiny venkovského učitele v Biskoupkách nedaleko Moravského Krumlova. Studoval na Filozofické fakultě v Praze, ale studia nedokončil. Spolupracoval v rámci sdružení Devětsil, byl tajemníkem redakce Masarykova naučného slovníku, dva roky působil jako dramaturg Osvobozeného divadla. Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí, publikoval v mnoha tehdejších denících a týdenících. Velmi ho ovlivnily cesty zejména do Francie, kde se seznámil s André Bretonem i dalšími surrealisty, také cesty do Sovětského svazu, Itálie a Řecka. Zapojil se do protifašistického odboje, po 2. světové válce byl velmi aktivní v KSČ. Nicméně tato etapa jeho života nepřehluší přínos předcházejících let pro českou literaturu. Nezvalovo dílo je skutečně obsáhlé a mnoho jeho básní bylo zhudebněno. Vítězslav Nezval je pohřben na pražském Slavíně.

         Psal  se 7. duben 1348 aprávě v tento den český král a římský císař Karel IV. slavnostně pronášel slova zakládající listiny univerzity. Historie Univerzity Karlovy je bohatá jako je bohatá historie Českého království. Pražská univerzita se svými čtyřmi fakultami byla umístěním česká, vyučujícím jazykem latinská a významem mezinárodní. První fakulty byly teologická, právnická, lékařská a artistická, čili svobodných umění, později přejmenovaná na filozofickou. Na univerzitě během těch 665 roků působili a dosud působí vynikající odborníci. V roce 1959 obdržel profesor Jaroslav Heyrovský Nobelovu cenu za objevy v oboru polarografie. Ženy mohly na univerzitě studovat až od přelomu 19. a 20. století. V červnu 1901 byla jako první žena v historii univerzity promována v Karolinu doktorkou filozofie Marie Baborová. V Praze studovali nejen mnozí Češi dnes žijící na Slovensku, ale rovněž mnozí Slováci. Tradice přetrvává dodnes, kdy na 17-tich fakultách této nejstarší univerzity ve střední Evropě studují i tisícky mladých Slováků. Slib, který skládají studenti všech fakult, zní: „Slibuji, že uchovám v úctě slavnou humanistickou a demokratickou tradici Univerzity Karlovy a budu dbát jejího dobrého jména.“

         Před 90 lety patřil k uznávaným osobnostem nového státu, ale od poloviny  20. let  byl generál Radola Gajda spojován s různými kontroverzními událostmi a dodnes nejsou zcela objektivně přešetřeny všechny okolnosti jeho obvinění. Vojenská kariéra Radoly Gajdy, vlastním jménem Rudolf Gajdl, začala u 1. praporu pluku, který se vyznamenal v bitvě u Zborova. Osobní odvahou získal obdiv a respekt legionářů, kteří jej následovali do nejkrvavějších bojů. Stal se jedním z hlavních velitelů československých legií v Rusku a ve věku 26 roků byl jmenován do hodnosti generála. Po návratu do vlasti byl vyslán do Francie, kde studoval Vysokou válečnou školu a v letech 1922-24 byl velitelem 11. divize v Košicích. Málo je známé, že během těchto let podporoval košické kulturní akce, angažoval se v průzkumu archeologických lokalit a některých jeskyň v okolí Turně, Moldavy a zejména Jasovské jeskyně. Právě zde vojáci moldavské posádky 4. srpna 1923 pronikli do prostranného dómu, který pojmenovali na počest velitele Gajdovým dómem, dnes je to Velký dóm. Vojáci vykonali mnohé práce, aby jeskyně mohla být zpřístupněná veřejnosti. Také obnovili v košickém areálu na Aničce lázně a pramen minerální vody, které Košičané dodnes říkají gajdovka. Po dvou letech byl generál Gajda přeložen do Prahy a jmenován prvním zástupcem náčelníka Hlavního štábu československé branné moci, ale zakrátko byl penzionován. Začal se aktivizovat v politice a když vznikla strana Národní obec fašistická, ale s protinacistickým zaměřením, stal se jejím předsedou. Za protektorátu se Gajda stáhl z politického života a pomáhal odboji. Přesto, že se nikdy neobjevily důkazy o kolaboraci s nacisty, byl v roce 1945 uvězněn, ve věznici týrán, přišel o zrak a před 65 lety 15.dubna 1948  zemřel. Bylo mu 56 roků.

         Autorem projektu hotelu Okresní dům na labském nábřeží v Hradci Králové včetně návrhu veškerého vnitřního zařízení kavárny a restaurace, Národního domu v Prostějově, který patří k největším stavbám své doby,  Městského muzea  v Hradci Králové a projektů mnoha dalších monumentálních staveb je významný český architekt Jan Kotěra. Připomínáme si 90. výročí jeho úmrtí. Jan Kotěra se narodil 18. prosince 1871 v Brně, po maturitě přišel do Prahy, kde absolvoval praxi v projekční kanceláři inženýra Freyna, který se stal spolu s baronem Mladotou ze Solopysk mecenášem Kotěrova studia na vídeňské Akademii výtvarných umění. Roku 1910 byl Kotěra jmenován profesorem nově vytvořené speciální školy architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Určitým posunem od dekorativnosti je Kotěrova vlastní vila v Praze na Vinohradech, později projektoval vilu Tomáše Bati ve Zlíně a dalších asi 10 vil, banku Slavia v Sarajevu, Lembergr-Gombrichův palác ve Vídni, působil ve spolku výtvarných umělců Mánes, jako redaktor časopisu Volné směry a organizoval mnoho výstav. Architekt, urbanista, teoretik architektury, návrhář nábytku a malíř Jan Kotěra  zemřel 17. dubna 1923 v Praze.

         Dlouhou hereckou a zpěváckou kariéru prožila Ljuba Hermanová, jejíž 100. výročí narození si připomeneme 23. dubna. Studia na pražské konzervatoři nedokončila, už jako sedmnáctiletá začala vystupovat v Praze, ale jako operetní subreta začínala v Bratislavě. Pak zpívala opět v Praze, také v Brně, ve Vídni či v Paříži. Ve třicátých letech 20. století již byla velice populární. Po válce začala hrát v Karlínském hudebním divadle, kde vydržela 10 roků, poté jezdila po celé republice s estrádním hudebním programem. Znovu se vrátila do Prahy, vystupovala v Redutě a poetické kavárně Viola, v Divadle Na zábradlí si zahrála několik divadelních rolí. Tehdejší dramaturg divadla Václav Havel společně s Milošem Macourkem pro ni napsali recitál s názvem Nejlepší rocky paní Hermanové. Tehdy se programově začala věnovat šansonu. Ljuba Hermanová je považována za zakladatelku moderního českého šansonu. I kritici se shodují na tom, že Ljuba Hermanová byla opravdu výjimečná žena, první dáma českého šansonu se vším všudy. Zemřela 21. května 1996 v Praze.

         Autorem nejpřekládanější knihy české literatury – proslulých Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války – je Jaroslav Hašek. Podle českého haškologa Radka Pytlíka byl tento román přeložen do 58 jazyků. Dne 30. dubna si připomeneme 130. výročí  narození Jaroslava Haška, českého spisovatele a novináře, bouřliváka, anarchisty, cestovatele, vojáka v 1. světové válce, kdy se zúčastnil známé bitvy u Zborova, ale také zodpovědného bolševického armádního funkcionáře a váženého intelektuála. Opustil československé legie a v říjnu 1920 skončil jako zástupce náčelníka politického oddělení 5. armády a tak byl Hašek fakticky nejvyšším politickým funkcionářem Rudé armády na celé Sibiři! V Rusku se podruhé oženil, aniž by se s první ženou rozvedl. Chtěl zůstat žít v Rusku, ale sovětské vedení rozhodlo, že komunisté-cizozemci se musí vrátit domů. Návrat do vlasti byl problematický, dřívější kamarádi se mu vyhýbali. Nemohl sehnat zaměstnání, trpěl finanční nouzí. Znovu se vrátil k alkoholu. Poslední měsíce svého bouřlivého života strávil Hašek v Lipnici nad Sázavou, kde diktoval Švejka. Tam také 3. ledna 1923 zemřel. Nebylo mu ještě čtyřicet.

Top