Přehled výročí historických událostí začínáme hned 1. července. V tento den před 65 lety zemřel spisovatel, básník a dramatik Fráňa Šrámek, z jehož díla je dodnes známý především román o mládí a dospívání Stříbrný vítr z roku 1910 a divadelní hra Měsíc nad řekou z roku 1922 o setkání bývalých spolužáků ze studií. Ale jeho tvorba byla širokospektrální – psal básně, romány, povídky a divadelní hry. Všechna jeho díla jsou silně levicová, ovlivněná anarchismem a měla značný vliv na mladou generaci mezi světovými válkami. Fráňa Šrámek se narodil v Sobotce v roce 1877, když mu bylo 8 roků, tak se rodina Šrámkových přestěhovala do Písku. Po ukončení studia práv se začal věnovat publicistice a literatuře. V roce 1905 byl dvakrát vězněn, za účast na demonstracích a za antimilitaristickou báseň Píšou mi psaní. Během první světové války narukoval na frontu do Itálie a Rumunska. Roku 1946 byl jmenován národním umělcem. Fráňa Šrámek zemřel 1. července 1952 v Praze.

Jen namátkou pár hitů – Tereza, Jó, třešně zrály, Růže z Texasu, Tisíc mil, Ach, ta láska nebeská s Evou Pilarovou, To se nikdo nedoví tentokrát s Helenou Vondráčkovou. Jistě, jsou to hity Waldemara Matušky. Dne 2. července si připomínáme, že se před pětaosmdesáti lety narodil v Košicích,tenkrát byl pokřtěný jako Vladimír. Vyučený sklář Waldemar Matuška hrál na banjo, byl zpěvák a herec, jeden z nejpopulárnějších československých zpěváků 60. a 70. let minulého století, avšak oblíben je dodnes. Ze Slovenska si odvezl několik Bratislavských lyr: Zlatou 1975 za píseň „Pláňka“, dvě stříbrné 1967 za „Don Diri Don“ a 1968 „To se nikdo nedoví“ (s H. Vondráčkovou) a tři bronzové 1966 „Už činžák zhas“, 1967 „Nech tu lásku spát (s M. Kubišovou) a 1968 „Hou, hou“. Během turné v USA v roce 1986 zůstal i se ženou Olgou ve Státech a zabydlel se na Floridě. Po ´89 často navštěvoval Česko, absolvoval zde několik koncertů. Zemřel 30. května 2009 na Floridě na zápal plic, místem jeho posledního odpočinku se ale stal Vyšehradský hřbitov v Praze.

Český kreslíř, karikaturista, spisovatel, ilustrátor, zasvěcený znalec přírody, redaktor, sportovní komentátor a animátor sportovního dění, autor prvních pravidel ragby v Československu Ondřej Sekora zemřel před půlstoletím, přesněji 4. července 1967. Narodil se 25. září 1899 v Brně-Králově Poli, kde vychodil obecnou školu. V roce 1921 nastoupil do Lidových novin, později se spolu s redakcí přestěhoval do Prahy. Řádnému studiu kreslení se začal věnovat začátkem třicátých let. Svůj originální výtvarný jazyk si vytvářel na základě životní zkušenosti a vlivu svých vzorů. Sekorův hlavní hrdina Ferda Mravenec se poprvé objevil na stránkách Pestrého týdnu v roce 1927 jako postava kresleného seriálu pro dospělé, v roce 1935 k němu přibyl i brouk Pytlík. Později se postavička s puntíkovaným šátkem na krku po úspěchu na stránkách novin stala spolu s dalšími hrdiny z říše hmyzu součástí barevného světa desítek dětských knih.O. Sekora spolupracoval s rozhlasem, televizí, filmem i divadlem.Ferda Mravenec žije a baví děti dodnes; letos v březnu měl premiéru stejnojmenný muzikál v pražském Divadle Hybernia a v pražském paláci Koruna je výstava Ondřej Sekora – Život a tvorba, kde se děti prostřednictvím edukativních her dozví o životě brouků a procvičí se ve zručnostech Ferdy Mravence.

Československý voják a legionář, významný představitel zahraničního československého protinacistického odboje a oběť komunistického teroru, to byl Heliodor Píka. Narodil se 3. července 1897 v Štítině u Opavy, po maturitě chtěl studovat farmacii, ale začala1a světová válka. Byl odeslán na haličskou frontu, nechal se zajmout ruskými jednotkami a přidal se k československým legiím. Do vznikajícího Československa se vrátil 9. ledna 1919, vzápětí byl nasazen v boji ve sporu o Těšínsko a následně byl převelen na slovenskou frontu. Podobně naplněný povinnostmi vysokého vojenského činitele byl celý jeho další život, zejména pak za 2. světové války. V květnu 1945 se generál Píka vrátil do Prahy, kde byl jmenován náměstkem náčelníka generálního štábu Československé armády. V tomto období byl oceněn i dvěma sovětskými vyznamenáními. Po únoru 1948 byl zatčen a obviněn z vlastizrady a ve vykonstruovaném soudním procesu byl odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl vykonán 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice Bory. Komunisté v Československu slavnostně oznamovali, že se zbavili velezrádce. Ve Francii byl však vyhlášen jednodenní státní smutek. Generál Heliodor Píka byl totiž na vojenské akademii ve Francii spolužákem francouzského prezidenta de Gaulla a ten věděl mnohem více o pozadí procesu. V roce 1968 byl s pomocí prezidenta L. Svobody proces s Heliodorem Píkou obnoven, vojenský soud v Praze konstatoval jeho nevinu a plně ho rehabilitoval. Syn popraveného generála Ing. Milan Píka (28. června 1922 Hranice na Moravě) v roce 1939 emigroval s matkou do Rumunska a později do V. Británie, kde sloužil v pozemním personálu 310. stíhací perutě RAF, později absolvoval Vojenskou akademii. V roce 1948 byl s otcem uvězněn, degradován a vyloučen z Právnické fakulty. Po propuštění odešel na Slovensko, žije v Bratislavě.

Před 110 lety se narodil spisovatel a celou duší oddaný skaut Jaroslav Foglar, který je ve skautském světě znám pod přezdívkou „Jestřáb“. Narodil se 6. července 1907 v Praze a po celý život vedl skautské oddíly. Je autorem 31 knih, z nichž nejznámější jsou jistě Hoši od Bobří řeky, Tajemná řásnovka, Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a především Rychlé šípy. Tento kreslený seriál má až 316 příběhů, které umí zaujmout i dnešní kluky. Některé Foglarovy knižní příběhy byly i zfilmovány. V různých politických obdobích neměl zrovna dobré podmínky pro své činnosti, nicméně po roku 1989 se cesta ke čtenářské veřejnosti otevřela. S Nakladatelstvím Olympia uzavřel smlouvu na vydávání Sebraných spisů Jaroslava Foglara. Postupně tak vyšlo všech 26 jeho knih a posledních pět svazků tvořily výpisy z kronik. Všechny svazky edice byly se souhlasem Jaroslava Foglara podrobeny citlivé redakční a jazykové úpravě, aby byly blíže současnému mladému čtenáři. V roce 1997 vyšlo k Foglarovým devadesátinám jubilejní, patnácté vydání Hochů od Bobří řeky s pamětním listem. Na sklonku Foglarova života splnilo Nakladatelství Olympia jeho největší přání a vydalo v samostatné knize všechny kreslené seriálové příběhy Rychlé šípy a poté rovněž v jedné knize kreslené seriály Svorní gambusíni a jiné příběhy. Jaroslav Foglar, který vymyslel dodnes známé testy bobříky – např. bobřík odvahy, bobřík mlčení a další – zemřel 23. ledna 1999 ve věku 91 let a je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.

Přesně 9. 7.1357 se v 5:31 ráno rozezněly staroměstské zvony a český král Karel IV. slavnostně položil základní kámen k novému kamennému mostu přes Vltavu. Proč v tak neobvyklé době? Na radu královských astrologů totiž byl základní kámen položen podle číselné řady – 1 3 5 7 9 7 5 3 1, tedy 1357 dne 9. 7. v 5.31 hodin. Magická řada měla most chránit, podobně jako nápisy na Staroměstské věži, které čteny zepředu i pozpátku znějí stejně a obsahují údajně magickou formuli. Původně byl most označován jako Kamenný nebo Pražský, pojmenování Karlův most se vžilo zřejmě až kolem roku 1870 na podnět Karla Havlíčka Borovského. Nicméně povodně se mostu nevyhnuly – při velké povodni v červenci 1432 bylo strženo 5 pilířů. Dnes patří spolu s Pražským hradem k nejnavštěvovanějším památkám Prahy. Jistě se i mnozí z vás po tomto úchvatném mostě lemovaném sochami svatých někdy prošli.Karlův most má i svoje muzeum, které je v prostorách kláštera křižovníků a kostele sv. Františka v těsné blízkosti mostu. Expozice seznamuje návštěvníky s údaji o mostě, jeho stavbě, historických podobách i o sochařské výzdobě.

Narodil se před 170 lety 8. července roku 1847 v městečku Plánice nedaleko Klatov. Pocházel z velmi chudých poměrů. Otec byl švec, brzy zemřel, matka byla posluhovačka. Když mu bylo dvanáct let, odešel do Prahy, aby mohl studovat na reálce. Při studiích se musel živit sám, žil však v takové nouzi, že nemohl složit ani poplatek, který byl nezbytný k tomu, aby byl připuštěn k maturitě. Přesto se z něj stal později významný a mimořádně úspěšný vynálezce Ing. František Křižík. Jeho prvním uznávaným vynálezem bylo zdokonalení železniční signalizace, k němu přidal blokové signalizační zařízení, zdokonalené elektrické návěstidlo, ústřední stavění výhybek a vytvořil blokovací signalizační zařízení, které znatelně omezilo nebezpečí vlakových srážek. Roku 1880 patentoval podstatně zdokonalenou obloukovou lampu a otevřel si dílnu na její výrobu. Na výstavě v Paříži jeho obloukovka získala zlatou medaili a poté rozsvítila několik českých měst. V Praze vybudoval první úseky tramvajových tratí a velkou slávu přinesla Křižíkovi jeho světelná fontána na Výstavišti. Během života postupně vybavil na 130 českých elektráren svým zařízením. Nicméně neodhadl, že větší perspektivu má proud střídavý než stejnosměrný, což následně vedlo k jeho finančním problémům. Zemřel v ústraní 22. ledna 1941 v Stádlci u Tábora.

Český barokní rytec,grafik a kreslíř Václav Hollarse narodil 13. července 1607 v Praze ve významné a majetné pražské rodině. Umělecké sklony se u něj projevovaly již od mládí, ale Hollarův otec chtěl, aby se syn stal právníkem. V roce 1627, podobně jako řada dalších exulantů – protestantů opustil Čechy a odebral se do Německa, kde působil v dílnách různých měst. Později se ve službách hraběte T. H. z Arundelu dostal do Anglie, zažil válku, morovou epidemii i velký požár Londýna. Stále však tvořil. Zemřel ale v chudobě a byl pohřben do společného hrobu pro nemajetnou chudinu na hřbitově při kostele sv. Markéty ve Westminsteru. Hollar je autor realistických barokních leptů. Mezi jeho časté náměty patří přírodní motivy, krajiny, veduty, mapy, portréty, městské prospekty, kroje a zátiší na volných listech i v souborech. Vytvořil také pohled na Prahu podle svých kreseb z krátké návštěvy v roce 1636.I když většinu života prožil v cizině, zůstal Čechem a dával to najevo. Je známý pod latinizovanou formou jména Wenceslaus Hollar Bohemus.

Idealizované krajiny s horkovzdušnými balony, vzducholoděmi, starými automobily či kostitřasy – takový je výtvarný svět malíře, grafika a ilustrátora Kamila Lhotáka. Jeho okouzlení technikou spolu s nostalgií všedního dne bylo pro něj únikem od smutku a politických zvratů 40. a 50. let minulého století. Kamil Lhoták, jeden ze zakládajících členů Skupiny 42, se narodil 25. července 1912. Ačkoli byl samouk, měl jistý a stručný rukopis, i proto byl vyhledáván nakladateli knih pro děti a dospělé. Jeho umělecké rozpětí je velmi široké. Kresbami doprovodil knihu Dědeček automobil od svého přítele Adolfa Branalda (spolupracoval pak i na stejnojmenném filmu), překlad Vynálezu zkázy od Julese Verna či Pohádky o mašinkách. Několik knih Lhoták také sám napsal. Spolupracoval i s kresleným filmem – na Dobrodružství Toma Sawyera nebo Cestě slepých ptáků. Jeho práce se dostaly i na výstavy do zahraničí, Lhoták se představil v Londýně, Káhiře, Sao Paulu či Paříži, kde jeho obraz Dcera velkoměsta (1943) zaujal i Pabla Picassa. V roce 1947 malíř získal zlatou medaili na Bienále v Benátkách za kreslený film Atom na rozcestí. Byl oceněn také prestižní Herderovou cenou vídeňské univerzity. Jeden z nejoriginálnějších českých výtvarných umělců zemřel po nemoci 22. října 1990 ve věku 78 let. Jeho posledním obrazem je dílo s názvem Meteor padá do moře.