SK-CZ Klub » Červenec 2013

červenec 2013

 

         Dne 3. července 1883 se narodil pražský německy píšící židovský spisovatel Franz Kafka. Je málo známé, že autor románů Nezvěstný, Proces a Zámek, přes 30ti povídek a desítek fragmentů onemocněl tuberkulózou a velkou naději vkládal do klimatické léčby ve Vysokých Tatrách. Místem jeho pobytu byly od prosince 1920 do srpna 1921  Tatranské Matliare, léčebna, která dnes již neexistuje. Od roku 2001 však blízko cesty od Vojenské zotavovny k hotelu Hutník existuje pomník Franze Kafky, který dal postavit velký obdivovatel Kafkova díla prof. MUDr. Miroslav Mydlík z Košic. Dílo Franze Kafky přerostlo hranice státu, tisíce zahraničních turistů hledá v Praze stopy tohoto svérázného, pro někoho ale těžko pochopitelného autora. Pokud o prázdninách do Vysokých Tater zavítáte, vyberte se na procházku k tomuto pomníku v Tatranských Matliarech. Jen pozor, z hlavní cesty na ni upozorňuje pouze jedna směrovka.

         Na letošní rok připadá 1 150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Přestože podle historiků přišli na naše území někdy na jaře 863, slavíme jako den jejich příchodu 5. července, kdy je státní svátek v obou republikách. V pozadí rozhodnutí Rastislava, který byl vládcem Velké Moravy, však nestála péče o blaho prostých lidí, ale spíše mocenské snahy. Chtěl upevnit postavení Velké Moravy a vymanit se ze závislosti na sousední Východofranské říši. Obrátil se žádostí o vyslání biskupa na byzantského císaře Michala III. Ten sice biskupa neposlal, ale díky znalosti jazyka slovanské menšiny v okolí Soluně byli pro tuto misi vybráni pouze dva bratři, z nichž jeden měl kněžské svěcení – Konstantin a Metoděj. Při přípravách na misii Konstantin sestavil písmo pro slovanský jazyk – hlaholici a společně s bratrem Metodějem přeložili do staroslověnštiny liturgické knihy potřebné pro konání bohoslužeb a také kázání vedli v tomto jazyku.Během působení na Velké Moravě vychovali Konstantin a Metoděj zhruba dvě stě následovníků, což byl na tehdejší poměry obdivuhodný počet. V roce 867 odešli se svými žáky pravděpodobně do Říma. Patrně chtěli u papeže obhájit používání staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka. Tuto výsadu měla zatím pouze latina, řečtina a hebrejština. Nemocný Konstantin zůstal v Římě v klášteře, přijal jméno Cyril a roku 869 zemřel. Kromě šíření vzdělanosti a víry připravila misie také půdu pro pozdější založení arcibiskupství. Co se nepovedlo Rastislavovi, dotáhl do konce jeho následovník Svatopluk. Za jeho vlády roku 880 ustanovil římský papež Metoděje moravským arcibiskupem. Smrt Metoděje v roce 885 však znamenala konec slovanské liturgie a Svatopluk následovníky věrozvěstů Slovanů z Moravy vyhnal.

         Hned druhý den po státním svátku věrozvěstů Cyrila a Metoděje je 6. července v České republice další státní svátek, připomínající upálení mistra Jana Husa. Pro tohoto pražského mistra byl životním mezníkem 14. březen 1402, kdy byl jmenován správcem a kazatelem v kapli sv. Neviňátek, obecně nazývané Betlém. Už zakládací listina stanovila, aby zdejší kazatelé vykládali slovo boží českým jazykem. Betlémská kaple se Husovou zásluhou stala nejen místem hojně navštěvovaných kázání, ale také prostorem, kde se veřejnost v srozumitelné podobě seznamovala s konceptem obrody zkorumpované církve a společnosti, diskutovaným na pražské univerzitě. Další události – Husovo zatčení, věznění a odsouzení jsou známé. Během dlouhého čekání v Kostnici, městečku na břehu Bodamského jezera, rozporuplných okolností, nečestných jednání a podrazů v rámci zasedání církevního koncilu byl nakonec 5. července spoutaný, nemocný a vysílený Jan Hus předvolán k veřejnému výslechu. Vůbec se však k slovu nedostal a svůj čestný postoj obhájit nemohl… V sobotu 6. července 1415 – byl to den Husových 46. narozenin – byl na hranici v prostoru za hradbami Kostnice nazývaném Ráj upálen. Pražský mistr neusiloval o vznik nové křesťanské církve a jednotu křesťanstva považoval za základní hodnotu, v mnoha směrech ale předjal zásady velkých evropských reformací.

         Před 100 lety 10. července 1913 zemřel ve věku 61 roků český malíř, dekoratér a kreslíř, jedna z nejvýznamnějších osobností Generace českého Národního divadla, klasik českého umění 19.století Mikoláš Aleš. Právě v pražském Národním divadle můžeme vidět jeho lunety, na některých plzeňských a pražských domech sgrafity, ilustrace pak v mnoha knížkách a sbírkách národních písní. V ranějším období tvořil v pozdně romantickém stylu, přičemž vycházel z odkazu Josefa Mánese, později směřoval spíše k secesi. Roky jeho dospívání nebyly právě nejšťastnější – zemřela mu matka, oba bratři a nakonec i otec. Ve 22 letech zůstal sám bez prostředků. Ale jeho píle a nadání byly životní devizou. Společně s Františkem Ženíškem zvítězil s cyklem Vlast v konkurzu na výzdobu foyer Národního divadla, později pracoval na čtrnácti velkých lunetách pro Národní divadlo a ilustracích pro Arbesův časopis Šotek. Vytvořil několik cyklů ilustrací národních písní. Jeho posledním dílem byl akvarel Svatý Václav, který namaloval na jaře roku 1913. Byl uznáván už za svého života, i když spíše jen jako kreslíř a dekoratér, jeho olejomalba byla doceněna až později, ve 20. století. Pokud navštívíte Prahu, zajděte třeba k Rottovu domu, který je blízko staroměstského orloje a uvidíte nádherné Alšovo sgrafito.


 

         Spisovatel a literární vědec Josef Jungmann patří k velkým tvůrcům českého obrození národního, literárního i jazykového. Narodil se před 240 lety, 16.7. 1773, vystudoval filozofii a práva na pražské univerzitě, získal doktorát filozofie, byl členem několika učených společností, i zahraničních. Do české kultury zasáhl jako překladatel krásné literatury, poezie i prózy, jako publicista, ale hlavně jako odborný bohemista na úseku české literární historie a knihopisu a na úseku českého jazyka, jeho stylistiky a lexikografie. Po Dobrovském byl uznávanou hlavou české bohemistiky. Jungmannovým životním dílem byl pětidílný česko-německý slovník, na jehož přípravě pracoval se svými spolupracovníky více než třicet let a shromáždil v něm na 120 000 slov, s uvedením jejich významu a způsobu použití. Slovník ustálil spisovnou podobu novodobé češtiny a spolu s Palackého Dějinami národa českého v Čechách a v Moravě a Šafaříkovými Starožitnostmi patří k základním dílům české obrozenecké vědy.

Děvče

         Malíř Quido Mánes se narodil 17. 7. 1828, byl synem malíře Antonína Mánesa a bratr Josefa Mánesa a Amálie Mánesové. Od nejranějšího mládí se učil kreslit u svého otce Antonína a strýce Václava. Jako desetiletý přišel na pražskou výtvarnou akademii, poté studoval v zahraničí. Nejdříve maloval historické a bitevní scény, později studoval lidové typy pro galerii slovanských krojů. Quido Mánes vynikl jako malíř žánrů, snad nejvýznamnější v českém umění, úsměvných výjevů plných pohody a bezstarostnosti z všedního i svátečního dne ve městě i na venkově. Quido neobdržel dar lyrické monumentality a básnivé zpěvnosti jako bratr Josef, zůstala mu však schopnost pečlivého pozorování života dětí a nejrůznějších postaviček městského i venkovského života. V dobře odpozorovaných výsecích skutečného života uplatňoval smysl pro barvu a zájem o detail. Zemřel 5. 8. 1880.

         Není mnoho lidí, kteří prožili život tzv. od mantinelu k mantinelu jako spisovatel, básník a dramatik Pavel Kohout. Dne 20. července oslaví své 85. narozeniny v plné tvořivé síle. Prošel osobnostním vývojem od počáteční bezvýhradné podpory stalinismu, přes postupné vystřízlivění až po účast na Pražském jaru a nucený odchod do exilu v 70. letech, a vždy patřil mezi ty nejaktivnější v daném proudu. Jeho první ženou byla herečka Alena Vránová, s kterou se na vlastní přání oženil v den Stalinových narozenin. Z druhého manželství s Annou, asistentkou režie, má tři děti, mezi nimi spisovatelku Terezu Boučkovou a výtvarníka Ondřeje. Jeho třetí manželkou je spisovatelka Jelena Mašínová. Po maturitě pracoval v mládežnické redakci Čs. Rozhlasu, jako jednadvacetiletý nastoupil na místo kulturního atašé v Moskvě, pak byl šéfredaktorem satirického časopisu Dikobraz. Podporoval Pražské jaro, v roce 1969 byl z KSČ vyloučen, stál také u zrodu Charty 77, za což se ocitl na indexu, v roce 1978 mu bylo povoleno vyjet s manželkou na pracovní pobyt do Rakouska, ale návrat jim byl znemožněn. Žijí ve Vídni, často navštěvují Prahu. Pavel Kohout dosud napsal více než 45 divadelních her, posledním dílem je drama s prostým názvem Hašler, o životě a postojích českého písničkáře Karla Hašlera, které mělo premiéru letos v dubnu v Divadle na Vinohradech v Praze.

Pohled na Pražský hrad od východu

         Vedle řady žáků, které vychoval na Akademii, měl Antonín Mánes velký vliv především na dílo svých vlastních potomků, synů Josefa, Quida, o němž jsme před chvilkou hovořili, a dcery Amálie. Dnes si připomínáme 170. výročí úmrtí českého malíře Antonína Mánesa, zemřel 23.7.1843 ve věku 59 roků. Byl synem mlynářského tovaryše, který neměl na studium svého syna dostatek prostředků. Kreslení se zprvu věnoval jen amatérsky, krátce si přivydělával v pražské porcelánce jako dekorativní malíř. Teprve až ve věku 20 let vstoupil do nově založené krajinářské školy pražské Akademie. Jeho tvorba prošla několika různými etapami, nakonec se našel v realizmu. Do historie českého výtvarného umění vstoupil jako zakladatel české realistické krajinomalby, nesvázané akademickým rukopisem. Jeho přínosem byla i živá barevnost a po nizozemském vzoru i snaha po vystižení atmosféry.

Top