březen 2017
Březnová data otevřeme před 735 lety. Dne 2. března 1282 zemřela ve věku tehdy úctyhodných 71 roků všeobecně oblíbená princezna Anežka Přemyslovna, později známá jako česká světice Anežka Česká. Nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie Uherské patřila k nejvýznamnějším představitelkám panovnické dynastie Přemyslovců. Anežka společně s bratrem Václavem I. založila roku 1232 v Praze na Starém Městě špitál a dva roky nato podvojný klášter žen a mužů řehole sv. Františka, později nazývaných klarisky a Minorité.Stavbu na severovýchodním okraji tehdejšího města, v místě zvaném „Na Františku“ osobně vedla a klariskám se stala první představenou. Byla také výraznou osobností politického, kulturního a společenského života. Svatořečena byla v roce 1989 papežem Janem Pavlem II. Sv. Anežka Česká byla vyobrazena na dnes již neplatné padesátikorunové bankovce.
Dne 2. března 1912, tedy před 105 lety, vlastní rukou zemřel spisovatel, dramatik a překladatel Vilém Mrštík. Od roku 1895 patřil k signatářům Manifestu České moderny. Zařadil se k překladatelům a propagátorům ruského realismu, hlavně Dostojevského, Gogola,Tolstého a Turgeněva, podobnou pozornost věnoval i francouzským realistům. Zabýval se také literární kritikou, kde obhajoval syrovost a pravdivost francouzského realismu. Lyrickou notu si Vilém vyzkoušel v Pohádce máje. Příběh lehkomyslného studenta Ríši a jeho milované Helenky se stal klasickým dílem, které vzbudilo velký ohlas v široké veřejnosti. Některá jeho díla si zachovala nadčasovou hodnotu a některá vznikla v ojedinělé spolupráci s bratrem Aloisem. Nejdůležitějším výsledkem bratrské spolupráce je drama Maryša, které bývá označováno za vrchol české realistické dramatické tvorby, o čemž svědčí dodnes časté uvádění na domácích jevištích.Po zklamání ze života v Praze se přestěhoval k bratrovi Aloisovi na jižní Moravu. Ke konci života dlouhodobě trpěl chorobnou psychickou krizi.
Pyšná princezna s Vladimírem Rážem a Alenou Vránovou v hlavní roli, Byl jednou jeden král na motivy pohádky Boženy Němcové Sůl nad zlato s Janem Werichem nebo Šíleně smutná princezna s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem. Určitě ty filmové pohádky znáte. Ale možná nevíte, že je – a ještě další filmy – natočil režisér Bořivoj Zeman, který se narodil v Praze 6. března 1912. V padesátých letech minulého století se stal jedním z nejvýznamnějších režisérů, i když dnes jeho jméno trochu zapadá do zapomnění. Koncem čtyřicátých let natočil několik filmů různých žánrů, ale jeho největší zásluhou se stalo založení tradice žánru filmové pohádky. První jeho filmovou pohádkou byla právě Pyšná princezna, kterou natočil podle pohádky Boženy Němcové Potrestaná pýcha. Později do kin uvedli další pohádky a filmové tituly. Několik let působil jako pedagog na pražské FAMU. K pohádce se vrátil v roce 1976, kdy vyrobil svůj poslední snímek Honza málem králem.Bořivoj Zeman zemřel 23. prosince 1991.
Mezi významné skladatele českých lidovek bezesporu patří Karel Vacek, který se narodil 21. března 1902 v Liberci. Později se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde se naučil mimo jiné hrát na housle, klarinet, trubku, lesní roh a kontrabas a již od svých patnácti let hrál v pražských lidových kapelách.Tři roky byl také členem orchestru Osvobozeného divadla. Vlastního hraní zanechal v roce 1956, od té doby se věnoval už jen skládání a občasnému dirigování. Během svého života složil téměř devadesát polek, valčíků a jiných skladeb, k těm nejznámějším patří Cikánko ty krásná a Nikdy se nevrátí pohádka mládí. V březnu si připomeneme výročí narození dalšího českého skladatele Jaroslava Vejvody. Oba spojuje nezměrná láska k hudbě už od útlého dětství, světový ohlas jejich písniček i určitá míra pochybností, kterou v různých národech svou tvorbou zaseli – mnohé jejich písně se totiž tak v cizině „udomácněly“, že se „občas zapomínalo“ na to, že jsou z české hudební produkce. Karel Vacek zemřel 18. srpna 1982.
Bylo nás pět, Muži v offsidu, Okresní město ale také Židovské anekdoty – to je jen pár titulů z bohaté tvorby spisovatelea novináře Karla Poláčka, který se narodil před 125 lety 22. března 1892 ve východočeském Rychnově nad Kněžnou. Dílo K. Poláčka představuje jednu z nejvýznamnějších hodnot české meziválečné prózy a byl zařazen k českým humoristům. Ve svých románech se zaměřil na tragikomedii maloměstského života. Během 2. světové války nacisté Poláčka věznili v terezínském ghettu a později v Osvětimi. Původně se předpokládalo, že v Osvětimi zemřel, ale v 90. letech se podařilo najít důležitého svědka, účastnici pochodu smrti Kláru Baumöhlovou z východního Slovenska, která potvrdila, že Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg a že se potom účastnil pochodu z Hindenburgu do tábora Gleiwitz. Zde již neprošel selekcí a byl nacisty popraven. Proto bylo předpokládané datum úmrtí posunuto na 21. ledna 1945 do koncentračního tábora Gleiwitz.
Před půlstoletím 27. března 1967 zemřelve věku 76 let nositel Nobelovy ceny za chemii Jaroslav Heyrovský, fyzikální chemik, tvůrce polarografické analytické metody.Psal rok 1922, kdy mladý zájemce o elektrochemii objevil polarografii, což je metoda používající měření elektrického proudu, který prochází rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť odkapává. Tímto způsobem se dají získat cenné informace o druhu a množství látek, které roztok obsahuje. Výsledků se využívá při chemické analýze i při základním fyzikálně-chemickém výzkumu.V letech 1922–1939 řídil Ústav fyzikální chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a od roku 1926 byl profesorem fyzikální chemie na Univerzitě Karlově. Heyrovský je autorem zhruba 130 knih a odborných článků. Na Nobelovu cenu byl navržen i v jiných oborech celkem osmnáctkrát, obdržel ji v roce 1959 právě za objev a rozpracování analytické polarografické metody.
Znáte písničku, která se jmenuje Škoda lásky? Mladší generace asi ne, ale ta straší určitě. A znají ji téměř po celém světě, vždyť se od třicátých let zpívala i anglicky a německy a byla hitem století. Nicméně kdo tenkrát věděl, že Rosamunda je jen odrazem světovosti původně české písničky Jaromíra Vejvody. Zbraslavský rodák, kapelník a skladatel valčíků, polek a tang Jaromír Vejvoda, který se narodil 28. března 1902, se vryl do paměti svých obdivovatelů především polkou Škoda lásky. Jedna z nejslavnějších melodií spatřila světlo světa v roce 1927 jako Modřanská polka a byla vlastně Vejvodovým prvním dílem. Tiskem vyšla až o sedm let později s textem Václava Zemana a pod novým názvem Škoda lásky. Za druhé světové války se stala oblíbenou písní spojeneckých armád i československých letců v bitvě o Británii. Tato polka prošla časem mnoha úpravami, hráli ji slavní interpreti i orchestry a stala třeba nejoblíbenější písní generála Eisenhowera. V Čechách byla v roce 2000 vyhlášena hitem dvacátého století. J. Vejvoda celkem napsal 82 skladeb. Zemřel ve věku 86 let.
Před 130 lety, přesněji 23. března 1887, se v Hronově narodil Josef Čapek. Byl to neobyčejně aktivní člověk v několika směrech. Vysvědčení vystavené v Muzeu bratří Čapků v Malých Svatoňovicích sice nepředurčovalo žádnou významnější kariéru, ale navzdory tomu se stal především uznávaným výtvarníkem. Na dnešních aukcích jeho obrazy dosahují nejvyšší nabídky. Přestože byl Josef Čapek, malíř, grafik a kreslíř, prozaik, dramatik a básník, žurnalista, výtvarný teoretik a kritik, autor scénických výprav, tedy mnohostrannou osobností meziválečného kulturního života i autorem dnes světoznámého slova „robot“, vždy jaksi stál ve stínu svého slavnějšího bratra. Josef Čapek také rád jezdil na Slovensko. Nejdříve do Trenčianských Teplic, kde byl jeho otec lázeňským lékařem a později na Oravu. Ve 30. letech minulého století velice těžce nesl nastupující fašizmus. Za protifašistickou činnost byl v září 1939 zatčen a až do roku 1945 vězněn v nacistických koncentračních táborech. V dubnu, jen pár dní před osvobozením tábora britskými jednotkami, podlehl v Bergen-Belsenu tyfové epidemii.Datum smrti ani skutečný hrob neznáme, jeho symbolický hrob se nachází na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Učit se musí od mládí. Povinná školní docházka je pro všechny. Vyučování musí být názorné a látka přiměřená k věku. Vše převádět do praxe. Vyučovat od jednoduššího ke složitějšímu. Nutnost stálého opakování. Žák má být současně učitelem. Vyučování má být zábavné. To je několik vyučovacích zásad, které v pedagogickém spise Didactica vyslovil Jan Amos Komenský. Jsou to moudra, která přetrvávají staletí. Tyto zásady byly skutečně průlomové až revoluční, byť se nám dnes zdají zcela normální. Komenský je zásadně proti mechanickému učení a tvrdí, že vzdělání má být zdarma. Podle něj by žádné dítě nemělo být vyloučeno z výchovy, protože i to nejméně nadané dítě lze alespoň poněkud vychovat. Do obecného povědomí se zapsal také jako autor nejslavnějšího česky psaného díla 17. století s názvem Labyrint světa a ráj srdce. A proč učitele národů, reformátora, spisovatele, filozofa a autora moderní evropské pedagogiky právě dnes připomínáme? Protože 28. března uplyne 420 roků od jeho narození.Místo jeho narození není známo, ale nachází se na Moravě, pravděpodobně jde o Uherský Brod.