SK-CZ Klub » Březen 2015

březen 2015

         Dne 1. března 1925 se Rožmitále pod Třemšínem narodil český paleoantropolog, lékař a profesor Anatomického ústavu 1. LF UK Emanuel Vlček. Vystudoval lékařskou a přírodovědeckou fakultu obor antropologie Univerzity Karlovy v Praze. Ještě jako student byl zapisovatelem profesorů Hájka a Tesaře u pitvy ministra Jana Masaryka v březnu 1948. Po studiích nastoupil do Státního archeologického ústavu v Nitře, později přešel do Archeologického ústavu v Praze. Od roku 1967 byla jeho vědecká kariéra spojena s Národním muzeem v Praze, kde založil antropologické oddělení. Také přednášel antropologii na Univerzitě Komenského v Bratislavě a paleontologii člověka na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Od padesátých let se zabýval i kosterními pozůstatky řady českých panovníků a dalších významných osob. Jeho antropologicko-lékařské výzkumy prokázaly tělesné vlastnosti, genetickou příbuznost, přibližný věk v okamžiku skonu, prodělané nemoci a zdravotní stav. Prof. MUDr. RNDr. h.c. Emanuel Vlček, DrSc., zemřel 24. října 2006 v Praze.

         Dne 7. března si připomeneme 165. výročí narození významného evropského filozofa a státníka, prvního československého prezidenta a zakladatele státu Tomáše Garrigua Masaryka. Z jeho úžasně plodného života aspoň trochu přiblížíme vztah ke Slovensku. Sám se označoval za Čechoslováka – po otci Slovák, po mamince Čech – a v tomto duchu vychovával i své čtyři děti. Tento vztah umocňovaly od roku 1887 i každoroční pobyty celé Masarykovy rodiny v Bystřičce u Martina. Zde se Masaryk seznamoval se slovenskou inteligencí, např. Vajanským, Hviezdoslavem a Šrobárem. Jeho přednášek na Filozofické fakultě v Praze se zúčastňovali mnozí slovenští studenti, mezi nimi také M. R. Štefánik. Od roku 1923 zajížděl prezident Masaryk rovněž na zámek v Topolčiankách, který se mu vedle zámku v Lánech stal druhým prezidentským letním sídlem. Rád se pustil do debat s lidmi různých profesí. Oficiálně v různých letech navštívil několik slovenských měst. Ta první velká cesta v září 1921 ve funkci prezidenta vedla na Moravu, Slovensko a Podkarpatskou Rus. Na Slovensku jsou dvě sochy tohoto budovatele společného státu Čechů a Slováků, jedna v Bratislavě a druhá v zámku v Topolčiankách, v Košicích je souší bust TGM a MRŠ. Nejzřetelnější stopa rodiny Masarykových je v obci Bystřička u Martina, včetně vily postavené v roce 1920 podle projektu architekta Jana Pacla Vila má dnes nového majitele, který ale nechal zrekonstruovat vstupní halu i přízemí.v původním stylu. Zdejší základní škola zase byla postavená s finančním darem Masarykových. Dnes je v ní vystavená expozice vzácných loutek, jež dětem kdysi darovala Alice Masaryková.

         Zanedlouho by oslavil 42. narozeniny a možná by byl úspěšným právníkem. Kdyby – kdyby nedošlo k té tragické autonehodě. Údajně to byla sebevražda. Kdoví. Psal se 8. březen 1990 a zpráva v novinách o jeho smrti zcela zanikla. Tenkrát se vše točilo kolem politiky. Možná, že jeho jméno také zapadá, ale filmy, ve kterých hrál, jsou i dnes stále populární. Tomáš Holý byl nejslavnější dětská hvězda své doby. Určitě znáte toho veselého, ušatého nezbedníka Vaška z filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku nebo Jak dostat tatínka do polepšovny. Byl skutečně výjimečný. Během šesti let – od svých osmi do čtrnácti – natočil třináct filmů a jeden třináctidílný seriál. Pak s natáčením přestal a už se k němu nikdy nechtěl vrátit. Jeho život se předčasně uzavřel před 25 lety.

         Písničky Michala Tučného jsou i dnes oblíbené, přestože zpěvák před 20 lety prošel „nebeskými branami“. Jedna z legend české country music, často byla označována za jejího krále, zemřela 10. března 1995. Michal Tučný je pohřben v jihočeských Hošticích u Volyně, kde měl chalupu. Místní obyvatelé na jeho počest pojmenovali náměstíčko. Hrob M. Tučného zdobí kámen v podobě velikého širáku. V této vesnici se každoročně pořádají i vzpomínkové slavnosti pod názvem Stodola – jak jinak, než v jeho milovaném country stylu.

         Dne 12. března tomu bude 85 let, kdy ve věku téměř 79 let zemřel snad nejplodnější český spisovatel – Alois Jirásek. Jeho především historické romány vzbuzovaly v lidech na konci devatenáctého a začátku dvacátého století pocit národní hrdosti, což bylo v té době velice potřebné. Ať to byly romány jako na příklad Na dvoře vévodském, Filosofská historie, Psohlavci, Mezi proudy, Proti všem a Bratrstvo, kroniky U nás či F.L.Věk, nebo dramata Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč, či Staré pověsti české, všechna ta díla a celá řada dalších přibližovala nejširším čtenářským vrstvám tradice českého národa. Byla to doba, kdy takové podání historie posilovalo národní uvědomění. Kromě učitelování a tvorby byl rovněž aktivní v politickém dění. Během první světové války se v Praze podílel na vzniku Manifestu českých spisovatelů na podporu české samostatnosti, který podepsal mezi prvními a ve Smetanově síni Obecního domu přednesl tzv. národní přísahu „žít životem svobodným a samostatným, jak o to usiluje každý uvědomělý národ po celém světě“. Zúčastnil se též 28. října 1918 čtením deklarace vyhlášení Československé samostatnosti v 11. hod. pod sochou sv. Václava a v sobotu 21. prosince 1918 vítal projevem prezidenta Masaryka na Wilsonově nádraží v Praze, při jeho triumfálním návratu do vlasti. Byl čtyřikrát navržen na udělení Nobelovy ceny za literaturu, ale nikdy ji nedostal.

         Dnes už bez problémů rok na Slovensku platíme eurem a jsme i touto měnou součástí Evropy. V Česku se stále platí korunou. Nicméně v minulosti právě české království zasáhlo do peněžního oběhu mnoha evropských zemí. K důležité mincovní reformě došlo v roce 1300 v souvislosti s objevením bohatých nalezišť stříbra v Kutné Hoře. V Českém království vládl v té době král Václav II., který byl vpravdě evropským politikem s patřičným rozhledem. A tak se v roce 1300 – nikoli v Praze ale v Kutné Hoře – začal razit Pražský groš, který se stal nejslavnější českou mincí. Vždyť byl platidlem nejen v celé střední Evropě a Německu, ale například i v Rusku, takže obíhal po tehdy nepředstavitelně velkém území. Navíc byl ražen bezmála 250 roků, což je na minci velice dlouhá doba. A první z řady této nejslavnější české mince byla ražena před 715 lety.

         Čtyři sta kilogramů trhaviny a necitlivost komunistických úředníků před pětadvaceti lety změnily historickou část Prahy. Bylo 16. března 1985, kdy se budova těšnovského vlakového nádraží s rachotem zřítila k zemi a území mezi Petrskou čtvrtí a Karlínem v tu chvíli nadobro přišlo o své kouzlo. Skončil tak více než stoletý příběh novorenesanční budovy, která za dobu své existence zažila slávu i zapomnění. Vyrostla v letech 1872 až 1875 a hned po otevření se stala jedním z ústředních pražských nádraží. Stavěly tu totiž vlaky, které jezdily po centrální evropské železnici mezi Vídní a Berlínem. Těšnovské nádraží byl skutečně architektonický skvost. Ještě před demolicí byla budova těšnovského nádraží zcela odstrojena, technici odmontovali všechny umělecké a architektonicky významné předměty. Uložili je do depozitářů Muzea hlavního města Prahy a Národního muzea. Novorenesanční budova musela ustoupit výstavbě magistrály.

         V době svého největšího rozvoje, který nastal kolem poloviny 20. století, jezdilo ve světě téměř čtvrt milionu parních lokomotiv, které zabezpečovaly zhruba 90 % veškeré železniční dopravy. První parní lokomotiva vyrobená na území českých zemí vyjela z První české strojírny před 110 lety 28. března 1900.

         A den nato, co vyjela první parní lokomotiva v českých zemích, tedy 29. března 1900, se narodil Jiří Wolker. V jednadvaceti mu vyšla první sbírka veršů s názvem Host do domu. Tehdy byl posluchačem Právnické fakutly Univerzity Karlovy v Praze a tak stal známou osobností v literárních kruzích. Rok po prvotině vyšla další sbírka básní s názvem Těžká hodina, věnoval se i psaní pohádek a také jednoaktovým pokusům dramatickým. Jenže v dubnu 1923, bylo to těsně před druhou státnicí, lékaři zjistili tuberkulózu a doporučili klimatickou léčbu ve Vysokých Tatrách, kam v polovině června s matkou odjel. Žel, v lednu následujícího roku nadějný básník zemřel. Přestože byl střídavě vyzdvihován a zatracován, má Jiří Wolkwr mezi českými básníky svoje pevné místo. Na památku pobytu stojí v Tatranské Poljance Wolkerova busta. Během léčby ve Vysokých Tatrách, přesněji měsíc před smrtí, si napsal epitaf:

Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív, než moh srdce k boji vytasit,
zemřel, mlád dvacet čtyři let.

         Jedním z nejvýznamnějších českých básníků a překladatelů 20. století byl Vladimír Holan. Dne 31. března si připomeneme 30. výročí jeho smrti. Autor intelektuálně náročné reflexivní a meditativní poezie měl různá období života. Po válce vstoupil do KSČ, po roce 1950 ale začal mít problémy s publikováním. To mu bylo povoleno až v 60. letech 20. století, kdy vydával sbírky, které psal tzv. „do šuplíku“. Jeho dílo je velmi obsáhlé, básně jsou těžké, komplikované a ponuré, přesto o něm lze tvrdit, že patří k nejkvalitnějším českým básníkům 20. století. Bohatá je také jeho překladatelská práce z mnoha jazyků, například z němčiny, francouzštiny, španělštiny i polštiny a ruštiny. Přeložil poezii asi 120 básníků, s nimiž se cítil duchovně spřízněn.

Top