SK-CZ Klub » Březen 2018

březen 2018

Česká šlechtična pocházející ze starého rodu Chotků Žofie Marie Josefína Albína rozená hraběnka Chotková z Chotkova a Vojnína se narodila 1. března 1868. Asi roku 1896 se v Praze seznámila s rakouským arcivévodou Františkem Ferdinandemd’Este. Oba mladí lidé se do sebe zamilovali, začali si dopisovat a uvažovat o společném životě. Ale věděli, že přesvědčit císaře, aby svolil k sňatku, nebude snadné. Císař František Josef I. tento manželský svazek totiž striktně odmítal pro nevěstinu nerovnorodost. Nakonec v zájmu monarchie dal svolení pouze k morganatickému sňatku a předpokládaný následník trůnu František Ferdinand musel podepsat dokument, v němž se za své budoucí potomky vzdával jakýchkoli nároků na trůn monarchie.Svatba se konala 1. července 1900 a poté manželé žili nedaleko Prahy na zámku Konopiště, který František Ferdinand zakoupil jako lovecký zámeček a který nechal přestavět. Žofie porodila na zámku dvě ze tří dětí a vedla zde klidný a šťastný rodinný život. Svého manžela nesměla oficiálně doprovázet a jejím prvním vystoupením na veřejnosti byla cesta do Sarajeva. Zemřela 28. června 1914 při atentátu.

Dne 8. března uplyne 75 let od prvního přímého vstupu samostatné československé vojenské jednotky do bojů 2. světové války na evropských bojištích. Boje o vesnici Sokolovo na Ukrajině měly obrovský symbolický význam. Se zbraní v ruce se postavili nepříteli všichni ti, kterým nebyl lhostejný osud Československa a principy, na nichž byl společný stát postaven. Ohlas na Sokolovskou bitvu vyvolal další přísun dobrovolníků, kteří se rozhodli společně, bez ohledu na národnost, politické přesvědčení, etnický či náboženský původ postavit zlu. Fakt, že taková výročí nás míjejí v tichosti, je zarážející hlavně v souvislosti s mladou generací a nedostatkem pozitivních příkladů. Vždyť například velitel Otakar Jaroš, který v bitvě u Sokolova padl, byl jako první cizinec vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu. A to i přesto, že se netajil svým antikomunistickým postojem a sdílel masarykovské prvorepublikové zásady. O to paradoxněji vyznívá, jak se s ním a celou Sokolovskou bitvou naši „historici“ zahráli. Nejprve byli její účastníci 40 let stylizováni do bojovníků za komunizmus a po roce 1989 byli zase dehonestováni.
Více v idnes.cz Sokolovo, Sokolovo

Psal se 2. březen 1458 a v ten den byl Jiří z Poděbrad zvolen českým králem; slavnostní korunovace se pak konala 7. května. K zvláštnostem zvolení bezesporu patří to, že po smrti Ladislava Pohrobka byl Jiří z Poděbrad zvolen na pražské Staroměstské radnici rozhodnutím husitských i katolických stavů, což bylo v tehdy církevně rozbouřené zemi poněkud zvláštní. Aby přece jen v evropském prostředí obstál, složil slib před korunovací i se svou druhou manželkou Johanou z Rožmitálu, že přestoupí s utrakvistických pozic ke katolicismu – jinak by totiž podle tehdejšího evropského mínění musel být považován za kacíře. Jiří ale ke katolicismu nepřestoupil a vystupoval programově jako král „dvojího lidu“, tedy lidu husitského i katolického. Tento postoj opíral o tzv. kompaktáta, která považoval za základní zemský zákon. Nicméně je nutné dodat, že kvůli tomu nebyl Jiří jako král zpočátku přijímán všude; některé vedlejší země koruny české jako Lužice či Slezsko a mnohá moravská města jeho zvolení českým králem neuznávaly. Ke změně došlo až po diplomatické vytrvalosti. Jiří z Poděbrad byl pak považován za českého krále jak v českých a moravských zemích, tak i v zahraničí.

Bývalý vojenský letec a jediný český kosmonaut Vladimír Remek je 87. kosmonautem světa, ale prvním z jiné země než Sovětského svazu nebo USA. Evropskou kosmickou agenturou je označován za prvního Evropana ve vesmíru. Ke svému letu na stanici Saljut 6 vzlétl společně se sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem 2. března 1978 na palubě kosmické lodi Sojuz 28, ve vesmíru prožil 7 dní, 22 hodin a 17 minut. Do kosmu Vladimír Remek letěl v rámci programu Interkosmos, když Sovětský svaz nabídl členským státům programu návštěvu jejich kosmonauta na sovětské vesmírné stanici. Po návratu do Československa do roku 1995 sloužil ve vojenském letectvu. Poté byl obchodním zástupcem ČZ Strakonice v Rusku, dva roky obchodním radou na českém velvyslanectví v Moskvě a od roku 2004 do 2013 byl poslancem Evropského parlamentu.V letech 2014 až 2018 vykonával funkci velvyslance České republiky v Rusku.Jeho studijní pobyt v Košicích připomíná dvojsoší V. Remek a A. Gubarev v areálu Letecké fakulty Technické univerzity.

Jan Masaryk, syn prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, patřil mezi československé diplomaty první poloviny 20. století. Byl mimo jiné velvyslancem v Londýně (1925–1938), ministrem zahraničí Benešovy exilové vlády a nakonec taktéž ministrem zahraničí ve vládě Klementa Gottwalda. V únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry, co Západ kvitoval jako úsilí o zachování demokracie ve vládě komunistů.Sice se snažil být loajální k Benešovi i ke Gottwaldovi, ale postupně se dostával do neřešitelné situace. Ráno 10. března 1948 byl Masaryk nalezen mrtev pod oknem koupelny svého bytu v Černínském paláci v Praze. Existují tři teorie okolností jeho smrti: podle jedné šlo o vraždu (Masaryk byl z okna prostě vyhozen), podle druhé o sebevraždu (Masaryk z okna sám vyskočil) a podle třetí verze se Masaryk pokoušel po římse utéci ze svého bytu (kde se v tu chvíli prokazatelně pohybovali vetřelci) a z římsy spadl. Smrt Jana Masaryka byla během let několikrát vyšetřována,ale dodnes nebyla objasněna.Poslední vyšetřování v roce 2003 bylo uzavřeno jako vražda, pachatel neznámý.

Před 110 lety 11. března zemřel architekt, stavitel a významný mecenáš vědy a umění Josef Hlávka. Dvorní operu ve Vídni, Zemskou porodnici v Praze, rezidenci metropolitů v Černovicích velkou jako polovina Versailles v Bukovině,dnes na Ukrajině a dalších téměř 140 staveb postavila Hlávkova stavební kancelář. Dne 28. června 2011 byl celý architektonický komplex Rezidence bukovinských metropolitů (též Rezidence bukovinsko-dalmatských metropolitů) zapsán do Seznamu světového dědictví UNESCO.Mecenášský věhlas získal Hlávka svým dokonale promyšleným programem zaměřeným především na kulturu a vzdělanost českého národa. Tak vznikly projekty založení České akademie, stavby studentských kolejí, stavby nové budovy Akademie výtvarných umění a mnohé další. Hlávka například hradil první kompletní překlad Shakespearova díla, podporoval Julia Zeyera, Oskara Nedbala a mnoho dalších. Nemaje dětí ustanovil ve své poslední vůli univerzálním dědicem nově založené Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových, které dodnes působí. Že Josef Hlávka byl pro Čechy opravdu výjimečnou osobností, dokazuje i fakt, že jeho jméno nese Hlávkova kolej v Praze a jeden z pražských mostů. Můžeme jen litovat, že dnes již tací mecenáši u nás nejsou.

Je po něm pojmenována Fakultní nemocnice v Praze 4, která byla založena v roce 1954 přeměnou Masarykových domovů, což byly sociální ústavy pro důchodce. Velkou měrou se zasloužil o zlepšení podmínek na českých klinikách a také o české lékařské názvosloví. O koho jde? O prof. MUDr. Josefa Thomayera, rodáka z Chodska, který se narodil 23. března1853. Byl nejen profesorem vnitřního lékařství a přednostou interní kliniky, ale také úspěšným spisovatelem. A to nejen odborných publikací. Napsal stovky fejetonů, knihy povídek, obrázků z cest a obdivu k přírodě. Mezi literáty měl spoustu přátel, uznávali ho například Neruda, Rais, Vrchlický, Jiráska prý podnítil k napsání Psohlavců, protože sám byl obdivovatelem svého rodného Chodska. Nesnášel se ale s chirurgy. Sám bez operace bojoval s rakovinou konečníku. Až do své smrti žil jako starý mládenec a svoje nemalé jmění odkázal Ústřední Matici školské, knihovnu a výtvarné sbírky Národnímu muzeu a Národní galerii. Prof. MUDr. Josef Thomayer je pochován na hřbitově v rodném Trhařově na Chodsku.

Český astronom, pedagog a první ředitel Astronomického ústavu v Ondřejově Bohumil Šternberk zemřel 24. března 1983. Tento rodák z Chrudimi (21. ledna 1897)studoval matematiku, fyziku a astronomii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, studia dokončil na univerzitě v Berlíně. Poté působil jako asistent v Astronomickém ústavu Univerzity Karlovy. V roce 1927 se B. Šternberk oženil a to byl tehdy důvod k dvouměsíční výpovědi, pravda podkladem byly i jisté osobní neshody s nadřízeným. Těžko sháněl nové zaměstnání a nakonec zakotvil na astrofyzikální observatoři ve Staré Ďale, dnešním Hurbanovu, kde hned na začátku uvedl do provozu 60 cm reflektor. Během let zde vykonával poziční měření, jako první v Evropě změřil pozici nově objevené planety Pluto, vykonával fotometrická měření komet a vybudoval moderní, přístrojově a technicky dobře vybavenou observatoř na astronomický,geofyzikální a meteorologický výzkum. Když po Vídeňské arbitráži připadlo území Maďarsku, organizoval demontáž a evakuaci vybavení hvězdárny. Většina přístrojů včetně velkého dalekohledu tak vytvořila základ pro observatoř na Skalnatém plese ve Vysokých Tatrách. V souvislosti s novými politickými poměry musel jako Čech v roce 1938 Slovensko opustit. Nastoupil do Státní hvězdárny v Praze. Od roku 1953 vedl Laboratoř pro měření času Československé akademie věd v Praze, rok nato se stal prvním ředitelem nově vzniklého Astronomického ústav ČSAV a byl jím až do roku 1968. Zemřel ve věku 86 let v Praze.

Také si připomeneme 320. výročí narození kněze, učitele filozofických předmětů na klášterní škole a zároveň vynálezce Prokopa Diviše. Narodil se 26. března 1698. Prokop Diviš sestrojil první uzemněný bleskosvod na světě. Bleskosvod byl vztyčen 15. června 1754 na zahradě v Příměticích u Znojma, kde působil jako farář. Zde se plně věnoval svým experimentům se statickou elektřinou. K tomuto účelu si vlastnoručně zhotovil přístroj zvaný elektrum. Byla to skleněná koule, upevněná k dřevěné hřídeli, jejímž otáčením a třením o polštář z telecí kůže získával elektřinu. Ale pochopení u domácích neměl. V roce 1759 postihlo celou střední Evropu nebývalé sucho. V Příměticích se však vesničané domnívali, že pravou příčinou toho sucha je Divišův bleskosvod, který rozhání mraky. Proto v březnu vnikli do zahrady přímětické fary, uvolnili zemnící řetězy a celou konstrukci bleskosvodu strhli a zničili. Diviš také studoval vliv elektřiny na živé organizmy a pokoušel se o elektroléčbu revmatizmu a ochrnutí. Dále sestrojil elektrický strunný nástroj, který byl napájen proudem z leidenských lahví. Nástroj měl 14 klaviatur a dokázal napodobit mnoho nástrojů a prý také lidský hlas.

Posledního března v roce 1953 zemřel český lékař působící také na Slovensku, otolaryngolog, univerzitní profesor, zakladatel čs. a slovenské dětské otolaryngologie prof. MUDr. Bedřich Wiškovský. Rodák ze Dvora Králové (23. listopadu 1891) po ukončení studia na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze nastoupil jako asistent Interní kliniky Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, kde se později stal přednostou Kliniky pro choroby krční a nosní. Zároveň působil jako profesor rino-laryngologie na LF UK v Bratislavěa vychoval řadu žáků, kteří později budovali otolaryngologické pracoviště na Slovensku. Také on musel v roce 1939 Slovensko opustit, vrátil se do Prahy a věnoval se i nadále otolaryngologii. Od 1946 působil jako přednosta Kliniky nosních, krčních a ušních chorob dětí LF Univerzity Karlovy. Je autorem skript z otolaryngologie, své práce publikoval i v Bratislavských lékařských listech, v Časopise lékařů českých a dalších zahraničních časopisech, byl členem Učené společnosti Šafaříkovy a zakládajícím členem francouzské otolaryngologické společnosti.

Top